Rozpaky nad Cenou kritiky cítí jenom slečna redaktorka, protože si nezjistila pravidla soutěže. Cena kritiky má oproti jiným soutěžím tematické vymezení, neboť je organizována pro nejmladší věkovou kategorii. Každý ročník má své obsahové zadání, publikované půl roku předem - to je součástí "jasné koncepce a čitelného záměru" soutěže.
článek čtěte zdeŘeditelka pražské Galerie kritiků Vlasta Čiháková-Noshiro reaguje na článek Cena kritiky: příklad toho, jak rozpačitě u nás funguje výtvarná scéna - článek najdete zde. |
Další podstatnou okolností je, že finalisté soutěží nejen vystaveným obrazem, ale celým kontextem své tvorby, proto do výstavy přinášejí i svá portfolia, DVD a jinou dokumentaci, kterou si slečna redaktorka neprohlédla.
Poslední okolností je, že ve výstavě má každý přidělenou plochu 4 m2, v rámci které může prezentovat buď jeden, či více obrazů, a to podle vlastní úvahy!
Jestliže malý pěkný obraz Jakuba Matušky zcela zapadl mezi větší formáty, nezbylo než ho instalovat ke vchodu, kde si ho prohlédne každý. Pan Jakub Hošek nebyl ani ponížen, ani uražen "pouhou" Cenou diváků, slečna redaktorka přehání!!
Výběr 13 finalistů z 56 nominovaných je pro výstavu mnoho, neboť na plochu 410 m2 se vejde nanejvýše 15 autorů, ale ponechali jsme větší počet vystavujících, protože sama nominace od 23 odborníků je pro ně velkou poctou.
Závěrem: zřejmě stále v tomto státě platí, že když chcete udělat něco prospěšného pro toho druhého, jste buď podezřelý, anebo to děláte špatně. Ten, kdo vás kritizuje, by to udělal lépe, ovšem sám raději nedělá nic.
