Může se, není to pravděpodobné, založit koalice pravolevá, ČSSD a ODS. Do toho třeba hodí vidle někdo z ODS. ČSSD se pak může spojit s komunisty.
Když k tomu chytnou třeba jednu ze dvou zelených koní, budou mít většinu pod střechou. Vidle jim do toho mohou vletět z Hradu. Prezident třeba nebude chtít jmenovat vládu s komunisty.
Nechce být Beneš, jmenuje vládu svou, neutrální třeba. Ta nemusí dostat důvěru, povládne prý, když budete zlobit, až do řádných voleb. To nás snad ale nečeká, to už by byla diktatura a bylo by na čase jít do ulic a takovou vládu vyhnat.
Může si ale vzpomenout i Topolánek a zeptat se jedné z obou zelených koní, jestli by se mu nepodepsala na papírek. Pak by měl zas sto jedna a hejno ptáků by usedlo na staré dráty.
K těmto všem různým vládám, mezivládám, letním, plnocenným či půltónovým, vládám pravice či levice, často naprosto protichůdným, i k vládám bez parlamentu stačí u nás stále týž výsledek voleb. Závěr: jakou budeme mít zas vládu, nezáleží na volbách, protože můžeme mít jakoukoliv.
Moc vládám dává vůle lidu. V tomto případě ne. Moc dostane někdo podle vyjednávání pánů za dveřmi, podle dohod veřejných i tajných. To ústava nepředvídá. Politici říkají: tato země potřebuje..., či je v zájmu této země..., dosaďte si klid na práci, stabilitu, krizi, cokoliv.
Pomocí těchto frází se vysoká politika odpoutala od ústavy. Dělá si, co chce, a ještě na sebe bere škrabošku zachránců. Pokud není klid ani stabilita, pokud je ostuda v EU, mohou za to ti, kteří si škrabošku zachránců nasazují. V první řadě ti, kdo povalili vládu, aniž ji uměli nahradit jinou.
Máme špatně napsanou ústavu. Víme to deset let, od sarajevského atentátu, kdy vznikala první nadústavní či mimoústavní či podústavní, jak tomu chcete říkat, vláda. Ústavní recept tří pověření a sestavování tří vlád před mimořádnými volbami je v praxi nepoužitelný. Přinesl by rok chaosu a bezvládí. Jenže platí a měl by se uskutečnit.
Na přepsání ústavy jste měli deset let. Teď jste zas v loji a zas budete krkolomně ústavu obcházet pomocí kliček, což je jediné, co vám jde dobře. Nahrazovat kličkami či mimořádným ústavním zákonem na jedno použití ústavu je trapné a nebezpečné.
Když padne vláda, mají být co nejdřív volby. Tudy jste měli jít už před vznikem Topolánkovy vlády. Když volby neřeknou, kdo dostane moc, musí být nové volby. Když padne vláda a jiná nemá většinu, platí totéž.
Ústava neříká, že vaše dohady mohou být zdrojem moci. Ty vaše úřednické vlády učí občany, že vládnout u nás může skutečně každý a moc mu může dát pár domluvených chlapíků nahoře. Kdo si takto představoval demokracii? Vy? My ne.
Nějakou vládu nakonec sestavíte. Nejsem si jist, jestli ji občané mají poslouchat. Moc té vlády, ať úřednické (ústava to nezná) či odbornické (ani to ústava nezná), bude pocházet z vašich úst a hlav, ne z vůle voličů.
O co po celou dobu budete usilovat? Abyste vy a vaše partaj vypadali lépe než ti druzí. Že tamten podusí tohoto, že jeden potopí hned dva, že tihle vytřískají ze situace víc než ti druzí a Čunek že zas dostane křeslo. Republiku vezmi čert, uděláte z nás blby i v Bruselu.
Protože vaše ústava nemá žádný praktický návod, jak se chovat po pádu vlády, jak vzniknou předčasné volby, aby se vůle lidu projevila, použijte ten nepraktický. Prolezte tou roční kalvárií, třeba pochopíte, co jste měli udělat dávno: opravit ústavu. Opravit, ne nahrazovat vašimi čachry, kterým říkáte: tato země to potřebuje.
