Šedesátka je podobně jako v jiných zemích i v Číně důležitým jubileem. Někteří Číňané vám dokonce řeknou, že tím nejdůležitějším. Není proto divu, že pro šedesáté výročí založení Čínské lidové republiky připravila komunistická vláda pompézní oslavy největší vojenskou přehlídku v historii země.
Jako slavnostní nebo radostná se však atmosféra v Pekingu popsat nedá. Připomíná spíš Orwellovu totalitní noční můru. Město je neprodyšně uzavřeno. Na příjezdových cestách kontrolují policisté každé vozidlo. Na každé větší křižovatce parkuje policejní obrněný transportér nebo auto s majáčky. Před nimi postávají těžkooděnci se samopaly a brokovnicemi. Na hlavní pekingské ulici, která probíhá celým městem od východu na západ a kudy bude průvod procházet, hlídkuje v centru dvojice policistů každých padesát metrů.
Celkem má město hlídat na tři sta tisíc členů ozbrojených složek. Pomáhá jim podobný počet tajných policistů. Ministerstvo veřejné bezpečnosti navíc naverbovalo 800 000 dobrovolníků, kteří patrolují v ulicích a mají hlásit "podezřelé aktivity". A když k tomu připočtete dalších 150 000 dobrovolníků, kteří pomáhají dopravní policii, vyjde vám, že soudruhy bude při oslavách hlídat přes milion a půl lidí.
To ale není vše. Podél trasy průvodu jsou již několik dní uzavřeny veškeré obchody, restaurace a kanceláře. "Přišli jsme v Pekingu minulý týden o polovinu tržeb, protože máme řadu restaurací na ulici Čchan-kan, kudy povede přehlídka," stěžoval si majitel řetězce restaurací rychlého občerstvení David Wong z Hongkongu. Policie v obrovském zátahu prohledala všechny sklepy v patnáctimilionové metropoli a v celém městě panuje zákaz pouštění draků, balonků nebo holubů. A během samotné přehlídky bude běžným Číňanům zakázán vstup na náměstí Nebeského klidu, což obyvatelé Pekingu glosují, že jsou to "oslavy lidové republiky bez lidu".
Když štáb České televize natáčel tento týden na náměstí Nebeského klidu, neustále jej sledovali dva tajní policisté a několikrát slušně připomněli, že otázky návštěvníkům náměstí mohou být pouze o nadcházejícím výročí. Lidi, s nimiž ČT rozhovor natočila, pak oba tajní legitimovali a zapsali si jejich jména.
Když jsme taxíkem projížděli kolem zaparkované kolony asi dvaceti vojenských náklaďáků, řidič řekl: "Peking vypadá, že se chystá na totální válku a ne na oslavy," dodal. Čeho se čínští komunisté tak strašně bojí?
Teroristé? Ale no tak...
Odpovědi se liší podle toho, koho se zeptáte. Čínská vláda tvrdí, že přísná bezpečnost je nutná kvůli hrozbě teroristických útoků. Jejich obavy prý opodstatňují nedávné krvavé nepokoje mezi Ujgury a etnickými Číňany v Urumči, hlavním městě západočínské provincie Sin-ťiang. Při troše zamyšlení se však toto vysvětlení jeví jako nevěrohodné.
Čína ve své moderní historii zatím žádný významný teroristický útok nezaznamenala. Pravda je, že v provincii Sin-ťiang občas k teroristickým útokům dochází. Ale jde o útoky malé, při nichž se používají nože, staré pušky a podomácku vyrobené neúčinné nálože.
I malý teroristický útok by pochopitelně byl tragédií a velkou skvrnou na slavnostním dni. Protiterorističtí experti však tvrdí, že kdyby ujgurští separatisté nebo někdo jiný byli schopni udeřit přímo v čínském hlavním městě, už by to udělali. Útok v Pekingu by se dostal na titulní strany všech světových médií, i kdyby se neuskutečnil během oslav založení země.
Jiné vysvětlení paranoidního chování čínské vlády nabízejí někteří kritici režimu. "Režim vidí ve všech nepřátele. Cítí se obklopen nepřáteli. Komunisté u moci se bojí i jeden druhého," říká pekingský právník Pchu Č’Čchiang, který obhajuje čínské disidenty. "Vláda nemá legitimitu a uvědomuje si to," dodává. Podobný názor zastává i Pao Tchung, bývalý člen politbyra čínské komunistické strany, který upadl v nemilost během studentských nepokojů v roce 1989 a strávil šest let ve vězení. "Vláda se bojí lidu. Bojí se pravdy a u moci se drží jen silou zbraní," tvrdí.
Právník Pchu vysvětluje, že zdroj strachu vyvěrá ze samotného politického systému a z izolovanosti čínské vlády od populace. "Konflikt mezi normálními lidmi a úředníky u moci je zjevný. Lidé nemají prostor vyjádřit své názory. Naše společnost nenabízí pro tento konflikt žádné řešení. Komunistická strana ztratila autoritu, je narušen společenský pořádek a neexistují základy pro vzájemnou důvěru."
Tady jsme pány my
Podle některých obyvatel Pekingu je nebývalá přítomnost bezpečnostních složek v ulicích i preventivní hrozbou Komunistické strany Číny. Chce tak obyvatelům země připomenout, kdo je v říši středu i po šedesáti letech pánem a proč. Ať už jsou důvody opevnění hlavního města jakékoliv, dokazují, že vnitropolitická situace v současné Číně není tak harmonická a bezproblémová, jak se ji snaží vylíčit čínská oficiální média.
Přitom Čína má bezesporu co slavit. Proměna země za posledních šest desetiletí je neuvěřitelná. Založení Čínské lidové republiky vyhlásil z Brány nebeského klidu sám Mao Ce-tung 1. října roku 1949. Zemi sice s pomocí sovětských peněz a zbraní sjednotil, ale jeho politické programy byly katastrofální. "Velký krok vpřed" vyvolal hladomor a možná až 36 milionů mrtvých, další miliony zemřely v politických čistkách.
Jako v OrwelloviCelkem má dnes Peking hlídat tři sta tisíc policistů, vojáků a milicionářů. Pomáhá jim obdobný počet tajných policistů. Ulice sleduje i osm set tisíc "dobrovolníků", kteří mají hlásit "podezřelé aktivity". Město je neprodyšně uzavřeno, na každé větší křižovatce parkuje obrněný transportér nebo auto s majáčkem. |
Kulturní revoluce pak zdecimovala čínskou inteligenci a ničením starých hodnot a tradic poničila čínskou identitu a sebevědomí. Po Maově smrti stála Čína na pokraji ekonomického zhroucení. Země patřila mezi nejchudší na světě a živořila v izolaci.
"Mao nerozuměl ekonomii a dopustil se řady chyb. Kulturní revoluce byla historickou katastrofou. Všichni si uvědomili, že plánované hospodářství a třídní boj nejsou pro zemi dobré," vysvětluje Li Luo-li, bývalý sekretář komunistické strany v jihočínském devítimilionovém Šenčenu. Li je dnes místopředsedou Čínské asociace pro hospodářské reformy. "Uvědomovali jsme si, že potřebujeme reformovat, ale nikdo nevěděl jak. Potřebovali jsme vizionářského vůdce," dodává.
Toho Čína našla v Teng Siao-pchingovi. Komunistický lídr prosadil v roce 1979 reformy, které změnily Čínu. Do čínského socialismu implementoval prvky tržního hospodářství a povolil soukromé podnikání. Výsledky jsou neuvěřitelné. Zatímco hrubý domácí produkt činil v roce 1949 v přepočtu 850 korun na hlavu, dnes je to 47 000 korun. Devizové hotovostní rezervy země, které byly před šedesáti lety zanedbatelné, dnes činí 34 bilionů korun, nejvíce na světě. Stamiliony lidí se zvedly z chudoby a v čínských městech se vytvořila střední vrstva.
Průměrná délka života Číňanů se zvýšila z šestatřiceti na dnešních 70 let. V roce 1949 bylo v zemi 117 tisíc univerzitních studentů, v roce 2008 jich bylo 20,2 milionu.
Historici i ekonomové se dnes shodnou, že žádná jiná země v historii lidstva se nevyvíjela hospodářsky tak rychle jako Čína za posledních třicet let. A nikdy předtím se za tak krátkou dobu z naprosté chudoby nedostaly stamiliony lidí.
Čínská vláda dnes obhajuje svou legitimitu právě obrovským rozvojem uplynulých desetiletí. Tvrdí, že k němu došlo díky moudrému vládnutí strany. Ne všichni s tím souhlasí.
Někteří kritici režimu přisuzují hospodářský rozvoj výhradně pracovitosti a obětem čínského lidu a kapitalistickému způsobu hospodářství. Dodávají, že úkolem čínské vlády bylo rozvoj regulovat a vytvořit zákony pro vytvoření spravedlivé společnosti. V tom vláda podle nich zklamala.
Disident Čchen Jün-fej tvrdí, že vláda například nedokázala zabránit brutálnímu zneužívání pracovní síly nebo ochránit životní prostředí před chamtivými developery: "Vedení komunistické strany nemá s rozvojem nic společného. Nevedli jsme válku a hospodářství se vyvíjelo na celém světě. Šli jsme s větrem. Neregulovaný rozvoj ale vyčerpal zdroje několika generací. Zničili jsme životní prostředí a naše zdroje."
Zahraniční pozorovatelé vidí za rozvojem země několik faktorů. Hlavními důvody závratného růstu jsou podle nich tržní hospodářství, obrovské zásoby levné pracovní síly, která nemá prakticky žádné sociální zabezpečení a výhody, levné pozemky a téměř naprostá beztrestnost podniků v ničení životního prostředí.
Krkolomný a neregulovaný rozvoj, který se soustředil hlavně na čínská města, však vytvořil v zemi řadu obrovských problémů. Mezi venkovem a městy se otevřely propastné majetkové rozdíly. Stamiliony lidí na vesnicích stále žijí v naprosté chudobě. Negramotnost venkovanů v devadesátých letech dokonce vzrostla.
Vesnice nemají dobré školy nebo zdravotní zařízení. Rolníci stále nemohou vlastnit půdu, což úřadům umožňuje zabírat zemědělská pole, která živí celé rodiny, pro výstavbu továren a měst, jak se jim zlíbí. Lidé se bouří. Sama čínská vláda připouští, že v Číně proběhne 70 až 80 tisíc místních sociálních nepokojů ročně. Ty většinou brutálně potlačí policie.
Úspěch podemílá moc
Vláda v Pekingu o problémech v provinciích dobře ví. Má však podle čínských disidentů jen jednu prioritu - udržet se u moci.
Demokratizace země je podle některých expertů neodvratná. Politolog Wang Čeng-sü z univerzity v britském Nottinghamu tvrdí, že stamilony zbohatlých Číňanů budou politické změny požadovat: "Střední vrstva čínských měst je velmi prodemokratická. Mladší generace touží po jiném vztahu mezi lidmi a vládou. Jejich požadavky pro politickou otevřenost budou jenom sílit."
Jeho slova doplňuje i komunista Li z Šenčenu: "Věřím, že se Čína stane otevřenou a demokratickou. Hlas lidu je už dnes patrný z internetu. Máme stále problémy, ale naštěstí jsme na cestě k demokracii." Doktor Wang dokonce předpovídá demokratické změny v zemi během dvaceti až čtyřiceti let.
V ulicích Pekingu však zatím zůstává vše při starém: statisíce ozbrojenců hlídajících do smogu ponořené město. Po dnešních slavnostech si čínští vládci oddychnou. S největší pravděpodobností budou moci prohlásit, že přežili rok citlivých výročí: padesáté výročí tibetského povstání, dvacáté výročí krvavého potlačení protestů na náměstí Nebeského klidu, desáté výročí zakázání Fa-lun-kungu a výročí založení republiky. Zda budou klidně spát v roce 2010 a v následujících letech, zatím není jasné.
Stíny růstuPřestože za politiku Mao Ce-tunga Čína draze zaplatila a po jeho smrti patřila k nejchudším ekonomikám světa, udělala poté díky reformám obrovský skok. Devizové rezervy jsou dnes největší na světě. Stamiliony lidí se dostaly z chudoby, délka života se zvedla z šestatřiceti let v roce 1949 na dnešních sedmdesát. Ekonomický úspěch paradoxně podemílá postavení komunistů. Nově vzniklé střední vrstvy jsou prodemokratické, stamiliony zbohatlých Číňanů budou požadovat reformy. A nebezpečně se rozevírají nůžky mezi bohatými městy a chudým venkovem. |
