Dušan Krstovský sedí na dřevěné lavici spolu s dalšími šesti obžalovanými, které má na starosti soudce William Strasser. Je mezi nimi jediný běloch, jak říká soudce Strasser: tím českým nebo československým případem.
Soudní síň je malá, působí komorním dojmem. U jedné stěny cinkají řetízky na nohou i rukou vězňů. Na oranžových mundúrech svítí názvy nápravných zařízení, jako jména klubů na dresech sportovců.
K obžalovaným je možno přisednout a přes uličku s nimi i prohodit pár slov. Vše ale bedlivě sledují strážci. Kolem pobíhá množství tlumočníků, připravených překládat třeba i z amharštiny.
Soudce Strassser se vyptává skupiny obhájců, kdo by se chtěl ujmout případu ilegálního pouličního obchodníka, který právě žádá o politický azyl. Žádný z obhájců se nehlásí. Soudce je rozmrzelý, musí případ odročit.
Také případ Krstovského je odročen na neurčito. Soudce prostě nemá čas, věnuje se přelíčení s vyloučením veřejnosti. Krstovský slabě protestuje, ale marně. Ve vězení čeká prý už půl roku. Rád se svěřuje alespoň konzulovi a novináři.
Do Spojených států odjel před sedmi lety, když byl nalezen mrtvý jeho partner v podnikání a policie se o něj začala zajímat kvůli dluhům. "Ty jsem neudělal já, nevím o nich," tvrdí. Proč se tedy nenechá vydat do Česka a neobhájí se tu?
"Protože mě tam zavřou za něco, co jsem neudělal," vysvětluje. Proto podal žádost o azyl. Počátkem 90. let založil s přítelem společnost obchodující s uhlím. Pak se dozvěděl o dluzích ve výši 35 milionů korun, které neudělal. To je jeho verze.
Státní zástupce Saul Greenstein nechce o okolnostech případu hovořit. Evidentně si přeje poslat Krstovského co nejdříve zpět do České republiky.
Kdyby šlo u Krstovského jen o nechtěné dluhy, možná by měl naději. Nedávno totiž americký soud ve Fort Myers zamítl českou žádost o vydání podnikatele Petra Lukeše, který měl údajně zpronevěřit miliardy korun.
Americká žaloba nenašla žádný trestný čin, který by odpovídal českému poškozování věřitele.
