Koalice vedená Spojenými státy a syrské vládní síly v uplynulých měsících zatlačily bojovníky Islámského státu do defenzivy. Extremistům zbývá jen zlomek původního území, který v průběhu let ukrojili ze Sýrie a Iráku. Za sebou nechali hromadu trosek i zničených lidských životů.
Německo řeší, jak integrovat děti Islámského státu. Jsou jich stovky |
Na scestí přivedli i tisíce malých dětí, které se narodily na území chalífátu matkám z ciziny. Během bojů přišla omladina v mnoha případech o oba rodiče a nyní netuší, co dál. Mohou zůstat ve zničených městech, zahraniční neziskové organizace se však snaží o jejich návrat domů.
K přijímání někdejších bojovníků Islámského státu se staví evropské státy pochopitelně odmítavě. U žen a dětí džihádistů však prosazují mnohem mírnější přístup. Členské země Evropské unie dosud zajistily repatriaci asi tisícovky dětí, které zažily boje v Sýrii, píše The New York Times.
Nejaktivnější jsou v tomto ohledu Rusko a Gruzie. Tvrdí to alespoň Liesbeth van der Heideová, autorka loňské studie Děti chalífátu (celou studii v angličtině najdete ve formátu pdf zde). Rusko od srpna loňského roku přijalo 71 dětí a 26 žen. Velká část se vrátila do Čečenska, odkud před časem odešly do řad Islámského státu.
Převýchova zamezí radikalizaci
Ze strany Ruska se podle expertů jedná o promyšlený tah. Omladinu je lepší přijmout zpět do vlasti, kde je možná převýchova. Pokud by děti zůstaly v Sýrii a Iráku, hrozí jejich další radikalizace. „Co jiného máme dělat? Nechat je tam, aby vstoupily k nějakým ozbrojencům?“ ptá se ruský senátor Zijáb Sabsábí, který řídí vládní program na repatriaci Rusů z území islamistů.
Snímek dětského vojáka, kterým se na Twitteru chlubí Islámský stát.
Malé děti podle něj ve válečných zónách zažily strašné věci. Byly svědky brutálního násilí v ulicích a figurovaly i v mnoha propagandistických videích. V některých dokonce vraždily rukojmí. Sabsábí věří, že v péči příbuzných po návratu domů dokáží na otřesnou minulost zapomenout.
Zrozeny pod vlajkou chalífátu. Děti bez dokumentů čelí temné budoucnosti |
Šéf německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy Hans-Georg Maassen v rozhovoru pro agenturu Reuters uvedl, že dětem Islámského státu byl vymyt mozek. „Musíme zvážit, zda tyto děti nemohou být živou časovanou bombou,“ sdělil Maassen. Představa malých vraždících monster však má do skutečnosti daleko.
Děti se s traumaty potýkají spíše v tichosti. Čtyřletý Bilal byl vůbec prvním dítětem, které ruské úřady přijaly zpět do vlasti. Nyní žije se svou babičkou Rosou Murtazajevovou v čečenské metropoli Grozném. O hrůzách válečné vřavy toho příliš nenamluví, což je v jeho věku pochopitelné. Raději si hraje s malými autíčky. Když je sune po stole, vydává při tom zvuky motoru.
Jednotka dětských vojáků, kterým islamisté přezdívají lvíčata, ve výcvikovém táboře Tal Afar poblíž Mosulu (25. dubna 2015).
Murtazajevová popisuje, že Bilal je stále hodně vázaný na otce Hasana, který se přidal k islamistům před třemi roky. Do Mosulu vzal i svého syna. Většinu času trávil Bilal schovaný ve sklepě, k jídlu byly hlavně brambory. „Byl jsem s tatínkem, žádné jiné děti tam nebyly,“ vypráví.
Islámský stát ztratil Mosul po mnoha měsících bojů v prosinci 2016. Hasan skončil ve vězení. Jeho syn se nyní snaží vrátit do normálního života. Podle Murtazajevové mu to jde dobře. Má spoustu přátel a ve školce je aktivní.
Tiché dítě bez zájmů
Bilal je však stále spíše výjimkou. Některé děti zůstávají po návratu domů zamlklé, navzdory terapiím i péči prarodičů. Osmiletou Hadížu zachránili za dramatických okolností při osvobození Mosulu. S popáleninami ji převezli k lékaři. Její babička Zura ji poznala na fotografii, kterou našla na stránkách jedné z neziskových organizací.
Najíte se až v ráji. IS cvičí dětské vojáky, trápí je hladem i Koránem |
„Opatrně jsem se jí zeptala, co se tehdy stalo. Hadíža mi řekla, že její rodiče i sourozence zastřelili. Ona však zvedla ruce nad hlavu a křičela, aby na ni nestříleli. Tak si zachránila život,“ popisuje Zura záchranu své vnučky. Doma se z Hadíži stalo odevzdané dítě. Celé dny tráví na gauči a tiše sleduje kreslené seriály. „Nic dalšího nepotřebuje. Ani nic neříká a je potichu,“ tvrdí Zura.
Devítiletý Adlan se na území Islámského státu nenarodil, odjel tam spolu s rodiči a dvěma sourozenci. Domů se vrátil sám. V Mosulu prý chodil do školy a spolu s kamarády se po ulicích proháněl na kole. Během bitvy o město v jeho domě vybuchla bomba. Jako jediný z rodiny přežil. „Vyprávěl mi, že jeho matka a sourozenci v tu dobu spali,“ popisuje dědeček chlapce Eli.
I Adlan po návratu do Čečenska absolvoval sérii terapií a sezení s psychologem. Jednou dostal za úkol nakreslit první věc, která ho napadne. Po chvíli na papíře zachytil idylickou scénu malého domku obklopeného květinami. Podle psychologa jde o dobré znamení.
Otřesná zpověď. Islamisté učili chlapce popravovat:
20. července 2015 |
