Ukrajinská oranžová revoluce v roce 2004 rozdmýchala naději na novou vlnu demokratických reforem v zemích na východ od Evropské unie – období takzvaných „barevných“ revolucí. Síly, které se obávaly ztráty moci v tomto nesmírně rozlehlém a důležitém regionu, však brzy zahájily odhodlanou protiofenzívu. Ukrajina nicméně dál klopýtala směrem k Evropě a udržela si významné části zisků dosažených v roce 2004. Návrat prezidenta Viktora Janukovyče na scénu v roce 2010 byl v podstatě výsledkem svobodných a spravedlivých voleb.
Nějakou dobu to trvalo, ale Janukovyčovo odhodlání pokračovat v úsilí o integraci do Evropy, které zahájil jeho předchůdce Viktor Juščenko, bylo postupem času stále zřejmější – zejména tváří v tvář opakovaným výzvám (a někdy i špatně skrývaným výhrůžkám) Ruska, aby se Ukrajina připojila k jeho celní unii s Běloruskem a Kazachstánem. Napětí mezi Ukrajinou a Ruskem mohlo ke konci roku docela dobře eskalovat, poněvadž zahraničně-politická orientace Ukrajiny má pro Kreml značný význam. Demokratická Ukrajina s otevřenou ekonomikou a úzkými vazbami na Evropskou unii by totiž nemohla neovlivnit také budoucí směřování Ruska.
Kolem tábora na podporu expremiérky Tymošenkové vyrostly zátarasy. (6. srpna 2011)
Jednání o asociační dohodě mezi Ukrajinou a EU, která zahrnuje i dalekosáhlá ustanovení v oblasti integrace obchodu a regulačních pravidel, pokročila daleko, a dokonce by mohla být letos uzavřena. Samotná dohoda by se pak mohla stát modelem pro podobné dohody s dalšími zeměmi spadajícími pod projekt Východní partnerství EU. Gruzie a Moldavsko už stojí ve frontě na zahájení podobných jednání.
Ukrajina si docela rozumně přeje, aby tuto dohodu doprovázelo uznání jejího evropského směřování a také jasné kroky k oboustrannému bezvízovému styku. Takový vstřícný krok by mohl být pokládán za formální uznání faktu, že členství v EU zůstává pro Ukrajinu dlouhodobou možností.
Spravedlivé slyšení je nutnou podmínkou
Proces s Tymošenkovou toto vše velmi ohrozil. Ukrajinskou politiku samozřejmě zdobí jen málo světců. Rozsáhlá korupce se stala nedílnou součástí politického systému země a různé skupiny oligarchů často bojují proti sobě. Korupční sítě utkané kolem starého sovětského systému plynovodů dopravujících plyn ze Sibiře do západní Evropy evidentně zbrzdily politický vývoj Ukrajiny. Ať už je však člověk světec nebo hříšník, zaslouží si spravedlivé slyšení, ne parodii na proces.
Soudní místnost obléhali novináři, aktivisté i poslanci, kteří se mezi sebou poprali.
Julija Tymošenková se vítá s příznivci, kteří přišli k soudní budově.
Zákon musí platit pro všechny a jen velmi málo lidí věří, že jakékoliv obvinění proti Tymošenkové by mělo u západního soudu sebemenší naději na úspěch. Všechno to zavání politicky řízeným pokusem Janukovyče a jeho stoupenců zbavit se před příštími volbami silné soupeřky.
Spolu s dalšími podobnými případy vyvolávají tyto procesy vážné pochybnosti o soudnictví a policejních institucích na Ukrajině. Představují dosud nejjasnější náznak, že se Ukrajina navzdory ujišťování Janukovyčovy vlády ubírá špatným směrem.
Bizarní scény musí skončit
Jednání o asociační dohodě s EU by měla pokračovat – pro Evropu je to otázka strategického významu –, ale následující kroky budou nevyhnutelně záviset na tom, do jaké míry bude Ukrajina oddaná hodnotám a principům, na nichž evropská integrace stojí. Budou-li pokračovat bizarní scény, jichž jsme momentálně v Kyjevě svědky, pak bude i pro nejbližší evropské přátele Ukrajiny velmi obtížné najít argumenty pro prohloubení vztahů. Proces s Tymošenkovou i způsob, jakým se k ní budou ukrajinské úřady chovat, musí být nejen spravedlivý, ale musí být také vidět, že je spravedlivý.
Julija Tymošenková se tísní v přeplněné soudní místnosti.
Někdejší ukrajinská premiérka Julija Tymošenková u soudu se svým právníkem
Ukrajinské kroky směrem k EU odrážejí snahu země modernizovat a reformovat hospodářství. Ukrajina by se mohla rozvinout v jakousi miniaturní Čínu, která bude poskytovat obrovské výrobní kapacity v bezprostředním sousedství největšího integrovaného trhu v globální ekonomice. A potenciál Ukrajiny coby zemědělského producenta je neméně působivý.
Přesto se Ukrajina v současnosti potýká s tím, aby splnila podmínky asistenčního programu MMF. Parlament rozředil návrh dalekosáhlé penzijní reformy tak, že nová úprava je téměř bezcenná, a opakované sliby, že země přestane dotovat plýtvavou spotřebu energie prostřednictvím nízkých cen plynu, rovněž zůstaly nesplněny.
Odhodlaná reformní politika by měla tyto překážky překonat, ale chce-li se Ukrajina nadále ubírat cestou EU, musí pochopit, že podmínkou smysluplné integrace je i vláda zákona. Janukovyčův kabinet musí své chování přehodnotit.
Bitka v ukrajinském parlamentu
Cesta k odcizenému bratranci
Organizace Freedom House dospěla počátkem letošního roku k názoru, že od Janukovyčova nástupu k moci v roce 2010 se Ukrajina „stala méně demokratickou, a zůstanou-li současné trendy bez kontroly, může země směřovat na dráhu autokracie a kleptokracie“. V hodnocení se však také uvádí, že „politická a kulturní rozmanitost představuje hráz proti tomu, aby jakákoliv síla ovládla politický prostor v celé zemi“.
Budoucnost Ukrajiny tedy zůstává otevřená. Je to obrovský stát, který si zaslouží bezpečnou a prosperující budoucnost jako člen evropské rodiny. Fraškovitý proces s Julijí Tymošenkovou bohužel hrozí proměnit tuto zemi v odcizeného bratrance.
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
