"První choreografie je divadelnější než druhý příběh, je to temné surreálné dílo, které se těžko popisuje," říká zakladatelka a vedoucí souboru Celeste Dandekerová.
"Každý si v něm hledá něco jiného. I pro tanečníky je to výzva, každý večer se snaží interpretovat Frutosův příběh jinak." Elkinsova choreografie pak slibuje úplně odlišný zážitek, skvělou, hravou podívanou, u níž se bude publikum dobře bavit.
Soubor CandoCo vznikl před deseti lety. Jeho název je hříčkou složenou z anglických slov can do (mohu dělat) a zkratkou Co (company, tedy společnost).
"Pořádali jsme tehdy v Londýně pravidelné taneční workshopy, chtěli jsme integrovat zdravé s postiženými," vzpomíná Celeste Dandekerová. "Při těch pokusech jsme si tehdy uvědomili, že fungujeme jako jakýkoli jiný soubor a že chceme svoji práci předvádět divákům."
Během deseti let se skupina propracovala mezi světovou špičku. Spolupracuje se známými choreografy, cestuje po světě, pořádá tvůrčí pobyty a vzdělávací dílny. To vše stále ve znamení přirozeného prolínání aktivit zdravých a tělesně postižených. "Vzdělávací činnost byla pro nás vždy stejně důležitá jako naše vystoupení," zdůrazňuje Celeste Dandekerová.
"Při workshopech se pokoušíme o to, aby postižení zjistili, co znamená pohybovat se, aby poznali své vlastní možnosti pohybu," dodává Dandekerová. "Lidé se domnívají, že jde o terapii pro postižené. Jde ovšem o skutečné umění," upozorňuje tanečník Andrew McLay.
Na postižené myslí i Divadlo Archa. "Do divadla je bezbariérový přístup. Pro vozíčkáře je vystoupení skupiny CandoCo zdarma, jejich doprovod zaplatí pouze polovinu," upozornil Jiří Sedlák z Archy.
