"Otřesy jsem cítil velmi intenzivně po dobu několika minut. Někteří lidé kolem mě se neudrželi na nohou, tak si raději sedli a nebo spadli na zem. Dvě auta se přede mnou úplně hýbala, dům který jsem prohlížel, zda jeho výstavba proběhla přesně podle stavebních plánů, se částečně chvěl," popisuje zemětřesení Cakl.
Cakl je na Sumatře na požádání Charity. Vykonává stavební dozor nad budovanými objekty velkého rozvojového projektu.
Na Sumatře už zažil osm zemětřesení. "Pokaždé, když je zemětřesení v Acehu, lidé mají více strach z tsunami než z otřesů," říká Cakl. I tentokrát se našly desítky až stovky lidí, kteří bez ohledu na jakékoli informace ujížděli na motorkách pryč, hlavně co nejdál od pobřeží.
"Informace o zemětřesení, epicentru a hrozbě tsunami mi chodí smskou. Zhruba po dvaceti minutách od zemětřesení jsem tak dostal zprávu, že hrozí tsunami, abych se co nejrychleji vzdálil od pobřeží, pokud tam jsem," přibližuje Cakl.
Následovalo odvolání hrozby tsunami a Cakl se rozhodl odjet z vnitrozemí do města Meulaboh. Záhy ale uviděl lidi opět vybíhat z domů a znovu ucítil zemětřesení. Hrozba tsunami se připomněla další sms.
Zemětřesení v Acehu podle Cakla často doprovází panika. "V místě, kde jsem se nacházel, několik žen brečelo, protože v některých regionech nešlo mobilní
spojení. Neměli informace o svých rodinách," popsal Cakl některé z reakcí.
Lidé mají stále na paměti ničivé tsunami z roku 2004. Jenom na Sumatře tehdy zemřelo přes 170 tisíc obyvatel a skoro půl milionu přišlo o přístřeší.
"Pozůstatky po katastrofě jsou v Acehu stále vidět. Infrastruktura je podle místních ale lepší než před tsunami v roce 2004 a v hlavním městě je všechno již poopraveno a staví se dál. Všichni lidé mají své domovy a mnoho domů je dokonce i prázdných a mohlo by se v nich bydlet," řekl Cakl.
Tentokrát ale tsunami větší škody nezpůsobilo. Otřesy totiž zvedly vlnu vysokou jen asi 80 centimetrů.
