Situace v Demokratické republice Kongo se v posledních měsících po letech nepokojů mezi povstalci a vládními vojsky pomalu ale jistě uklidňuje. Zlomem bylo složení zbraní ozbrojenců na podzim loňského roku. Mír zvolili dokonce i členové skupiny M23, kterou tvořili odpadlíci z konžské armády většinou patřící k etniku Tutsiů (více o jejich kapitulaci zde). Právě pro odzbrojené povstalce však má mír poněkud hořkou pachuť.
Bezmála tisícovka z nich po složení zbraní na sklonku září loňského roku putovala do tábora Kotakoli na východě Konga. Zde měli, spolu s rodinami a příbuznými, čekat na opětovné zapojení do běžného života či vstup do regulérní armády. Zprvu poklidné dny se však s blížícím se koncem roku začaly měnit v utrpení. Zásoby jídla a pitné vody se tenčily. S příchodem nového roku pak došly úplně. V kombinaci s nulovou lékařskou péči bylo jen otázkou času, než bývalí povstalci pocítí následky podvýživy a šíření nemocí.
Podle pracovníků organizace Human Right Watch zde od prosince 2013 loňského roku zemřelo 47 mužů, pět žen a 57 dětí. „Bezohlednost konžské vlády k bývalým povstalcům a jejich rodinám je nezákonná. Předtím, než zemřou další lidé, by je vláda měla přesunout na místa, kde dostanou jídlo, lékařskou péči a bude s nimi jednáno lidsky,“ uvedla Ida Sawyerová, výzkumnice Human Right Watch, která aktuálně působí v Kongu.
Hladovění a smrt na každém kroku
Situace v táboře je podle 28letého bývalého povstalce, který si nepřál být jmenován, kritická. „Lidé tady vypadají jako podvyživení v Somálsku a Etiopii. Dospělí, kteří jsou jen kost a kůže. Nejprve jsme mrtvé pohřbívali na normální hřbitov. Když jsme však viděli, jak se situace vyvíjí, začali jsme je pohřbívat daleko od tábora,“ vypráví. Vše zašlo až tak daleko, že ostraha tábora bývalým povstalců dovoluje vycházky do přilehlé vesnice, kde se snaží najít něco k jídlu. Výprava přes drsné okolí tábora však mnohdy stojí vysílené a vyhladovělé muže život.
Demokratická republika KongoDemokratická republika Kongo je čtvrtý nejlidnatější stát Afriky, jehož osud těžce poznamenal nejkrvavější válečný konflikt od druhé světové války. DR Kongo se dlouhodobě řadí mezi desítku zemí s největším počtem obyvatel žijících pod hranicí chudoby. V roce 2011 se dokonce umístilo na poslední příčce Indexu lidského rozvoje, vyjadřujícího kvalitu lidského života za pomoci porovnání údajů o chudobě, gramotnosti, vzdělání, střední délce života, porodnosti a dalších faktorech. Zdroj: Člověk v tísni |
Za uplynulý rok vláda všem odzbrojeným vyplatila ve dvou vlnách výplatu v celkové výši 40 dolarů (asi 800 korun). Tyto peníze však okamžitě padly za nákup základních potravin. Peníze však rychle došly. Lidé z tábora tak peníze pro nákup potravin získávají prodejem matrací a nádobí, které vyfasovali při příchodu do tábora. Manželky bývalých povstalců se svěřily, že kvůli prodanému nádobí si musí pokrm připravovat v armádních helmách, píše server BBC. Silnější z mužů se snaží přivydělat prací pro obyvatele města Kotakoli. Sekají trávu, nebo sbírají a připravují dříví. Za nelehkou práci běžně dostávají 10 až 50 centů za den (v přepočtu maximálně deset korun).
Smrt se v táboře stala součástí každodenního života. Jeden z mužů například musel přihlížet, jak umírá jeho devítiletá dcera a sedmiletý syn. „Zemřeli, protože tady nejsou žádné léky. Nebylo tady žádné jídlo (...). Bezmocně jsem pozoroval, jak umírají. Dokážete si představit moje utrpení, když jsem musel přemýšlet o tom, jak budu pohřbívat své děti?,“ svěřil se.
Podle koordinátora programu pro integraci bývalých povstalců Delphina Kahimbiho vláda o problémech v táboře Kotakoli ví. Zaregistrovala prý také „několik úmrtí“. Podle svých slov už do tábora vyslal speciální komisi, která má vše prošetřit. „Hlavním problémem není to, že by vláda povstalce opustila. Problémem je, že vláda nemá kapacitu na zajištění financování pro Kotakoli,“ vysvětlil Kahimbi.
Vláda chtěla povstalce přemístit, nemá však peníze
Vicepremiér Alexandre Luba Ntambo uvedl, že povstalci jsou v táboře drženi tak dlouho kvůli tomu, že implementace programu pro jejich integraci neprobíhá podle plánu a problémy přináší také „váhání sponzorů“, kteří by měli program financovat. „Situace je opravdu špatná a my o tom víme. My jsme dobrovolně nerozhodli, aby ti lidé hladověli a umírali. Máme problémy jim poskytnout základní dodávky,“ uvedl Ntambo.
Podle něj vláda už 5. srpna rozhodla o přemístění osazenstva tábora Kotakoli do jiné oblasti, kde bude zajištěna základní lékařská pomoc a pravidelné dodávky jídla a pití. Dosud však žádný přesun neproběhl, což Ntambo omlouvá jednoduše – vláda nemá dostatek prostředků.
„Místo schovávání se za výmluvy, že na transport nejsou peníze, by měla vláda učinit rychlé kroky pro záchranu těch lidí z Kotakoli, kteří ještě nezemřeli,“ vyzývá Sawyerová a dodává, že vláda nikdy neměla posílat bývalé ozbrojence a jejich rodiny do odlehlých a těžko dostupných táborů, když věděla, že se o ně nebude moct postarat.
