Náš smysl pro spravedlnost uchlácholil - ve státní službě a v politice (krom Zemanovy šloufovské eskadrony) bývalá nomenklaturní esa, estébáky či fízly skoro nevidět. Smysl pro spravedlnost dostal ovšem také zabrat vždyť oni dnes vytvářejí valný kus kapitalizmu! Devadesátá léta zažila podivný typ "podnikatele": už seděl v luxusní limuzíně, ale na zadku měl ještě mokrou rudou skořápku. Jak se kapitalizmus vyvíjí, skořápka odpadá. Nebo odpadají její nositelé.
Za lustrační zákon můžeme být nakonec vděčni - zaplať bůh, že platí dál. Před dvanácti lety se po ulicích skandovalo "nejsme jako oni", což "oni" uměli do svých životních plánů bravurně zapracovat. Jakmile po pár letech ztratili obavy, opřeli se silou své agresivity a neomalenosti do nových kariér. Lustrační zákon - drobná korekce těch hvězdných drah. Lidská práva nedrtil.
A přesto boj proti němu pod tímto praporem slavil svůj úspěch: být "lustrátem" neznamená dnes už ani žádnou hanbu. Kdo ví, jak to všechno bylo, řekne si každý, omámen samozvancem Cibulkou, soudními spory a suverenitou profláknutých fízlů. Bůh ví, že jednou snad vynese dokázaná spolupráce s StB přídavek ke státní penzi.
Na víc se tento stát nezmohl. Co mělo být "improvizovaným řešením pro okamžik", bude s námi patrně věčně. Škoda, že už neplatí pro děti, které dospěly až po pádu komunizmu. Mohly mít až do smrti roztomilou a našim poměrům přiměřenou hračku věčné vyplňování kuriózních "lustráků". Ale bojujte proti němu - když nic solidnějšího tato země nepředvede.
