Máte před sebou týdenní pracovní cestu po Etiopii a Zambii. Jaký máte vztah k Africe?
Řekl bych, že vřelý. Má první návštěva byla v Ghaně, Togu a Beninu a už tehdy se mi líbila a plánoval jsem, že se vrátím. Vyšlo to až teď.
Co vás na ní konkrétně zaujalo?
Je to zajímavý kontinent, ve kterém jsou obrovské kontrasty, je tam obrovský potenciál a zároveň obrovská potřeba pomoci. Extrémy tam jsou na všech stranách. A myslím si, že pro každého, kdo má trošku srdce, je Afrika výzvou. Je to výzva i pro intelektuály, aby si řekli, proč tento kontinent, který je tak bohatý, je na tom pořád tak špatně.
V Etiopii navštívíte mimo jiné vzdělávací centrum, které vzniklo i díky dotaci české vlády. Ta dala v roce 2009 na zahraniční rozvojovou spolupráci skoro 700 milionů korun. Na základě čeho si vybírá, do kterých zemí peníze na rozvojovou pomoc pošle?
Určuje to vládní materiál, který se jmenuje Strategie poskytování rozvojové pomoci. Byl přijatý v roce 2005 a identifikoval osm prioritních zemí. Zambie už mezi ně patří a Etiopie mezi nimi v budoucnu pravděpodobně bude také. V letošním roce dojde k revizi a pravděpodobně snížení počtu těchto zemí. (V současné době jsou takzvané prioritní země pro rozvojovou pomoc z ČR Angola, Zambie, Vietnam, Mongolsko, Jemen, Moldávie, Bosna a Hercegovina, Srbsko - pozn. red.).
KOHOUT V AFRICEMinistr zahraničí Jan Kohout je od pondělí v Africe, konkrétně v Etiopii. Ve středu se pak vydá do Zambie. Kromě politických a obchodních jednání má na programu mimo jiné také návštěvu vzdělávacího centra v etiopské metropoli, které je českým rozvojovým projektem ministerstva zahraničí a Člověka v tísni. Vydá se také do města Livingstone nedaleko Viktoriiných vodopádů, kde otevře výstavu o cestách Emila Holuba po tomto regionu. |
Jaká jsou tedy kritéria pro rozvojovou pomoc?
Záleží, zda ta země patří mezi ty nejméně rozvinuté nebo jak je třeba zařazena na žebříčcích chudoby. To se týká těch prioritních zemí. Pak jsou to země, ke kterým máme nějaký vztah.
Kde v současné době vidíte nejpalčivější problémy z hlediska české zahraniční politiky?
Jedním pilířem zahraniční politiky je otázka bezpečnostní a transatlantická vazba, čili Aliance a otázky nového strategického konceptu. Co se týká EU, tak je to třeba zavedení Lisabonské smlouvy do praxe. Zároveň takzvaná strategie EU 2020, která se týká vnitřních ekonomických reforem jednotlivých zemí. Samozřejmě tam patří i bilaterální vztahy a spolupráce se sousedy. Naprosto klíčová pro Česko byla návštěva v Berlíně - setkání s ministrem Westerwellem, blížící se návštěva rakouského ministra zahraničí. Dále setkání s Radkem Sikorskim, polským ministrem zahraničních věcí.
Minulý týden jste prohlásil, že by se NATO mělo vrátit k teritoriální obraně a přehodnotit nasazování misí ve světě. Co vás k tomu vedlo?
Nové členské země stále nejsou pokryty takzvaným nouzovým plánováním pro případ krize, což jsou standardní procedury, které by byly přijaty aliancí v okamžiku, kdy by na našem teritoriu docházelo ke krizi. Na území nových členských států neexistuje žádná alianční infrastruktura, nekonají se žádná společná cvičení. Jde o to, aby mezi expedičními misemi a hlavním smyslem aliance, tedy ochranou vlastního území, nastala rovnováha. Ta byla vychýlena v posledních deseti letech výrazně do budování expedičních misí.
Mělo by to podle vás také znamenat stažení vojsk ze zahraničních misí, řekněme z Afghánistánu?
Samozřejmě že ne. Nešlo mi o to, že by měly být teď přehodnoceny mise. Ale o to, že rozhodování o nich musí být definováno jinak a mise musí mít politický cíl a smysl proč se jich účastnit. Pokud neexistuje politická strategie, pro kterou je někdy i potřeba použít vojenské síly, tak to nemá žádný smysl. Kdybych chtěl říct, že je třeba odejít z Afghánistánu, tak to řeknu jednoduše.
Ministr Pecina nedávno řekl, že nás staré členské státy EU nepodporují dostatečně v otázce kanadských víz. Jak to vidíte vy a jaký je podle vás za tím důvod?
Já to tak nevnímám. Je ovšem jasné, že je to třeba více odpracovat. Pan ministr vnitra, já a asi i premiér se tím budeme muset v následujících měsících zabývat ještě více než dosud. Prostě je to taky hodně o nás.
Jak to teď vlastně vypadá ve vyjednávání s Kanadou? Je možné, že se podaří v dohledné době docílit, aby víza úplně zrušila?
Nedělejme si iluze, někdy v březnu budou v Praze další bilaterální jednání, a poté budeme o trošku moudřejší.
Několikrát jste zopakoval, že pokud vám ČSSD nabídne kandidaturu do Poslanecké sněmovny, přijmete ji. Jak to vypadá v tuhle chvíli, dostal jste ji?
Nic se nezměnilo.
Co plánujete dělat v případě, že se na ministerský post nevrátíte?
Rád bych zůstal někde poblíž nebo v centru diplomatické služby zahraniční politiky.
Zajímal by vás třeba nějaký velvyslanecký post?
Nevylučuji to.
Po plánovaném přesunu velvyslance v USA Petra Koláře do Ruska se uvolní velvyslanecký post ve Washingtonu. Lákal by vás?
Svět je veliký a krásný, všude zajímavý...
Na cestě do dvou sužovaných zemíETIOPIE Kromě pětileté italské okupace v letech 1936 až 1941, si ji kolonizátoři nikdy nepodmanili. Zato v roce 1974 se dostala k moci marxistická junta, během jejíž vlády bylo povražděno statisíce odpůrců. Osmdesátá léta pak poznamenaly hladomory, kdy pomřely další statisíce až miliony Etiopanů. Marxistický režim padl v roce 1991, zcela demokratická ale dosud není. V současné době je jedním z nejchudších států a miliony lidí jsou závislé na zahraniční potravinové pomoci. Podepisují se na tom i dlouhá sucha. V zemi je také obrovská negramotnost, více než polovina Etiopanů neumí číst ani psát. Od obou posledně jmenovaných problémů se zemi snaží pomoci svými projekty organizace Člověk v tísni a vláda. ZAMBIE Bývalá britská kolonie se dočkala nezávislosti v roce 1964. Během téměř třicetileté vlády autoritativního prezidenta Kenentha Kaundy se jedna z kdysi nejbohatších afrických zemí stala jednou z nejchudších. Výrazně tomu napomohl fakt, že v roce 1975 spadly ceny mědi, jež patří mezi hlavní nerostné suroviny v Zambii. V roce 1991 zažila Zambie první nezávislé volby. Chudoby se ale nezbavila. Podle televize BBC musí miliony lidí v zemi vyžít z jednoho dolaru na den a obyvatelstvo navíc decimuje choroba AIDS. Přibližně každý sedmý obyvatel země má virus HIV. Zambie se dostala kvůli své chudobě na list takzvaných prioritních zemí rozvojové pomoci České republiky, která se tam zaměřila hlavně na zdravotnictví. |
