MF DNES informovala o jejím tragickém osudu 21. dubna. Obě sestry (matka zemřela v lágru) byly do Československa vráceny až po opakovaném naléhání v roce 1964. O deset let později než například zajatí vojáci wehrmachtu do Německa. - čtěte Úředníci nevěří ženě, která byla v gulagu
Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas (ODS) sliboval nejdříve pomoc, ale pak případ Věry Sosnarové přehrál na Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ), která odškodnění zamítla.
"Paní Sosnarová má sovětskou pracovní knížku a takovýmto dokladem vězňové gulagů nedisponovali. Tvrzení o pobytu paní Sosnarové v gulagu to do značné míry zpochybňuje. Nevyužila navíc dvakrát možnosti podat proti rozhodnutí ČSSZ žalobu k soudu," vysvětluje ředitelka ČSSZ Božena Michálková.
Jan Sechter z bývalého Fondu českoněmeckého odškodnění připomíná, že to je přesně důvod, proč nebylo vhodné odškodňování lidí za otrocké práce v nacistických lágrech svěřit právě České správě sociálního zabezpečení.
"Perfektně vám tam spočítají důchod a odhalí i podvodníky, kteří si ho nárokují, ale problém unesených či nuceně nasazených lidí neumí tento systém po šedesáti letech zvládnout," říká Sechter.
Stojí spravedlnost nad paragrafy?
Česko-německý fond odškodnil tisíce lidí a vždy se řídil zásadami: vyjít lidem vstříc, chápat jejich osudy ve všech souvislostech a neposuzovat dokazování otrocké práce dnešními, ale šedesát let starými kritérii.
"Odvolávat se na pracovní knížku, kterou zřejmě vystavilo KGB, je dost nešťastné," dodává Sechter.
Stejně jako ředitelka ČSSZ Božena Michálková postupovali nedávno právníci ministerstva obrany, když odmítali několik let žádost o důchod pro vdovu po hrdinovi z druhé světové války Josefu Bryksovi. Problém je, že Bryks nezemřel po válce jako sloužící voják (v tom případě by Trudie Bryksová měla na důchod nárok), ale jako západní letec v komunistickém koncentráku. A s tím dnešní zákony nepočítají.
Ministryně obrany Vlasta Parkanová smetla nakonec odmítavé argumenty svých právníků ze stolu a nařídila důchod Trudie Bryksové vyplácet s vysvětlením, že spravedlnost a etika stojí nad paragrafy.
Spisovatel Jiří S. Kupka, který osudy Věry Sosnarové léta dokumentoval, je jednáním ředitelky ČSSZ ohromen: "Odvolává se na pracovní knížku, kde chybějí údaje o nasazení v uranových dolech? Uvědomují si vůbec, že jakoukoliv informaci o nich Sověti tajili? A stejně tak kamuflovali únosy občanů."
V šedesátých letech byli navíc podle historiků lidé z gulagů začleňováni do výroby po celém území SSSR.
"Stejně tak to udělali i s námi. Nedostávali jsme však plný plat. Jen pár rublů," vysvětluje Věra Sosnarová. Když se sovětské úřady konečně uvolily, že ji i sestru vrátí zpět do Československa, vystavily jim i pracovní knížky.
"Protestovaly jsme, že v nich uvádějí nepravdivé údaje o tom, kde všude jsme otročily. O gulagu tam nestála ani zmínka. Okřikli nás, že pokud se chceme vrátit, tak jedině s těmito dokumenty. Dnes to nikdo nechápe," podotýká Sosnarová. A nejvíce ji deprimuje fakt, že české úřady věří víc než jejím slovům listinám, jejichž vznik dozorovala KGB.
Velvyslancova nabídka
Na rozdíl od České správy sociálního zabezpečení například Fond českoněmeckého odškodnění posuzoval všechny žádosti o odškodnění individuálně. A lidem, kteří zažili tragédie, se snažil vyjít vstříc.
Špatný přístup tuzemských úřadů k odvlečeným lidem vylepšuje nabídka českého velvyslance v Moskvě Miroslava Kostelky. Věře Sosnarové nabídl pomoc při hledání důkazů o tom, že byla na Sibiř odvlečena a že tam také otročila.
