Jednadvacetiletý Aleš R. a dvacetiletý Martin R. z Hluku se vypravili do Horního Němčí na kolech 17. června. V batohu si vezli kožené rukavice.
Domek Ludmily Kunstové, který stál kousek stranou, si vyhlédli už čtyři dny předtím. Starší z obou měl dluhy a neudržel korunu. Co vydělal, to propil. Když ke všemu ztratil práci, rozhodl se získat peníze stůj co stůj.
„Mysleli jsme, že v domku nikdo není, jenže pak jsme uslyšeli kroky. Schovali jsme se ve sklepě, ale ta paní nás tam uviděla. Začala křičet, že zavolá sto padesát osm, tak jsme nějak zpanikařili,“ vypověděl Aleš R.
Pravděpodbný iniciátor celé akce vypil toho dne devatenáct piv. Ta ho zbavila veškerých zábran. „Shodil jsem ji na záda, levou rukou ji zacpal pusu a pravou škrtil,“ popsal, co následovalo po setkání se starou ženou.
Když mladíci zjistili, že je stařenka mrtvá, prohledali celý dům. Rozřezali matrace i peřiny, ale nenašli ani korunu. Než odešli, ukryli tělo zavražděné do malého sklípku pod podlahou. Poklop zamaskovali kobercem.
Remeň se nakonec sám přihlásil policii. Dokonce se nejprve označil za jediného pachatele. „Bylo mi z toho nanic, myslel jsem, že se ráno probudím a nebude to pravda. Pořád jsem pil, abych na to nemyslel,“ vypověděl.
„Chtěl jsem odejít z domova, abych nedělal bolest rodičům a nakonec jsem se jim přiznal, že jsem tu paní zabil sám. Všichni i s bratrem z toho byli vyřízení a otec mě pak zavezl na policii,“ řekl soudu vyučený stolař.
Později výpověď poupravil a prohlásil, že se „škrcení účastnil i jeho komplic“. Ten to u soudu vehementně popíral. „Já jsem naopak křičel, ať to nedělá, že tohle jsme si nedomluvili a snažil jsem ho odtrhnout,“ bránil se Martin R.
„Řval, že už nás viděla a že se nedá nic dělat. Křičel na mě, ať jdu hlídat před dům. Byl jsem celý roztřepaný, on byl úplně v transu a já se bál, že by mi mohl ublížit, kdybych ho neposlechl,“ dodal vyučený prodavač z Hluku.
Dušoval se, že chtěl jen vyhovět kamarádovi, který ho požádal o pomoc. Pokud soud vinu mladíkům prokáže, hrozí jim až patnáct let vězení.
