Trojky
V závěrečných měsících léčby, v takzvané třetí fázi začínají klienti (říká se jim "trojky") pracovat mimo komunitu, třeba na pokladně v supermarketu, v pekárně, ve strakonické továrně, bydlí v samostatných pokojích, společnou mají kuchyň. Nestravují se společně s ostatními, mají vlastní režim, hospodaří se svými penězi. Z komunity nejčastěji přecházejí ještě přibližně na půl roku do chráněného bydlení, které je na půl cesty mezi komunitou a realitou."Vyhodit mě chtěli několikrát, nadával jsem, byl jsem agresivní, porušoval jsem hranice s holkama," vypočítává David (tzv. hranice stanovují meze mezi přátelskými doteky a osaháváním a podobně).
Skupina mi nastavovala krutý zrcadlo
"Měl jsem nervy, byl jsem vyřízenej, skupina mi nastavovala krutý zrcadlo. V těch kritickejch čtrnácti dnech se to ve mně pralo, každej den jsem o sobě přemýšlel. Rozhodoval jsem se, jestli odejdu. A jsem teď fakt rád, že jsem to nevzdal,“ říká David a tlačí do sebe hranolky s opečeným párkem. Je mu něco přes třicet.
Povídáme si na "baráčku", což je budova, která stojí mimo areál statku. Bydlí v něm jen trojky.
Vztahy jsou nežádoucí. Nelovte v kaluži
David měl během léčby v komunitě vztah. "Začal tady, ale provozuju ho dál. Já jsem ten vztah oznámil, až holka odešla na doléčovák. Až když odešla, jsme si totiž uvědomili, že se milujem."
Vztahy jsou nežádoucí
Vztahům mezi klienty terapeutická komunita nepřeje, a to z několika důvodů. Jedním z argumentů je efekt zvaný "lov v kaluži" - lidé se našli ve skupině lidí s drogovou závislostí a kriminální historií, nikoliv v "normálním" světě. Také případný relaps (znovuužití drogy) si narkomani snadněji omluví v páru.
Podle šéfa němčické komunity terapeuta Martina Hulíka vede vztah v naprosté většině případů k odchodu jednoho nebo obou aktérů.
Pravidla mě sraly, ale jsou důležitý
Trojky se dokážou na život v komunitě podívat už s trochou nadhledu.
"Ty rutinní věci, který zde běhaj furt dokola a dokola a dokola, mě sraly, ale v normálním životě jsou taky běžný," hodnotí lapidárně systém pravidel v komunitě Pepa, kterému se pobyt už také krátí.
"V jejich dodržování vidím zautomatizování běžných věcí. Dělám to automaticky, nemám s tím nejmenší problém. Je správný na těch věcech trvat. V práci i tady po sobě vytřu podlahu, uklidím stůl po jídle, umyju nádobí... Jsou to potřeby do života, jsou důležitý."
"Přijmout řád, normy a místní zvyky, přizpůsobit se názoru většiny a jít s kůží na trh - naučit se vstupovat do konfliktů, přijímat kritiku, mluvit o citlivých věcech... je toho spousta, čím je léčba v TK náročná," vyjmenovává nástrahy léčby Martin Hulík. "Ale úspěšnost léčby je dobrá."
Nefetují, pracují a nekradou
Ale náročná léčba je také poměrně úspěšná. Podle šéfa komunity se po odchodu daří abstinovat a zařadit se do běžného "legálního" života více než padesáti procentům klientů, kteří léčbou v terapeutické komunitě prošli.
"Klient už tím, že pobývá v TK, šetří společenské náklady oproti stavu, kdy by fetoval nebo seděl v kriminále. Zprávy o absolventech léčby máme, posílají pohledy z dovolené a svatební oznámení," říká Hulík.
Jednou ročně se pro absolventy pořádá sraz. "Zde také pomocí dotazníků sledujeme jejich vývoj po léčbě. Úspěšnost je dobrá, těch, co dlouhodobě žijí řádně (nefetují, pracují, nepáchají trestnou činnost) je nadpoloviční většina."
Redaktorka iDNES.cz strávila jako jediný novinář týden v nejstarší terapeutické komunitě v Česku. V exkluzivní reportáži líčí, jak se léčí narkomani ze závislosti na pervitinu a heroinu.
Týden o drogách na iDNES.cz
Za čtyři roky jsem profetoval byt
Martin se léčí ze závislosti na pervitinu
Feťákův rok v komunitě: dřina, ale úspěšná
Jak se léčí narkomani. První díl reportáže
S fetem končím. Chci zpátky své dítě
Jak se léčí narkomani. Druhý díl reportáže
Byl to mazec, hodnotí odcházející klient léčbu
Jak se léčí narkomani. Třetí díl reportáže
Musela jsem zachránit sama sebe
Příběh matky feťáka
Seriál vznikal ve spolupráci s občanským sdružením SANANIM.
