Byl to hodný kluk. V pondělí však vraždil

Léta byli nejlepší kamarádi. V pondělí jeden druhému podřezal krk. Malý vrah policii vysvětlil: Nemohl jsem už dál snášet jeho šikanu. Ještě v pátek si spolu ti dva hráli jako vždycky. Třináctiletý Jan Petřek přijel za svým o rok starším kamarádem ze školy autobusem.

Odpoledne strávili hrou na počítačích. V pondělí v půl osmé ráno se jako vždycky sešli před školou v nedalekých Hanušovicích.

O dvě minuty později už ležel Petřek na zemi s podřezaným krkem. Jeho nejlepší kamarád si na něj přinesl ostrý kuchyňský nůž z domova. Proč to udělal? 

Nenápadný kluk
Vrah od narození to rozhodně není. Čtrnáctiletého chlapce, který se policii k činu doznal, mají v Malé Moravě všichni rádi. A tomu, že vraždil, nikdo ze sousedů nevěří.

"Znám ho odmala. Je to hrozně hodný chlapec. Velmi slušný, tichý a dobře vychovaný. Nikdy mě neminul, aby nepozdravil," říká Marie Kročilová z Malé Moravy.

Všichni se shodují: ze školy nosí jen jedničky, nejhůř dvojky. Nikdy nezazlobil. Nikdy se s nikým nepral. Nekouří a alkohol ještě ani jednou neokusil. Nůž nikdy v ruce nedržel. Vášnivě miluje počítače.

O pokoj se dělí se starší sestrou a své dva rodiče poslouchá na slovo. "Má z nich velký respekt," podotýká hochův kamarád Lukáš.

"Jeho táta nám tu zařídil klub se dvěma počítači připojenými na internet. To, abychom nedělali lumpárny a nenudili se. Máme tam i play station. Tam jsme trávili nejvíc času. Jsme tu jen tři kluci od čtrnácti do patnácti let. Takže spolu kamarádíme," říká hochův přítel Jaroslav.

Jak to mezi nimi chodívá? Jeden z trojice obyčejně odpoledne zazvoní na ostatní a jdou společně právě do klubu. "Nejvíc jsme na počítačích hráli hry, jako třeba závody aut. Jindy jsme si šli zahrát fotbal nebo volejbal," vysvětluje Jaroslav.

Jan Petřek se v Malé Moravě objevil několikrát do týdne. Naposledy minulý pátek. "Jezdil sem za ním a spolu si hráli na počítačích," vysvětlil Jaroslav. Nůž u čtrnáctiletého vraha, jehož jméno kvůli ochraně údajů mladistvých pachatelů nesmí MF DNES zveřejnit, nikdy nikdo neviděl.

"To na něj vůbec nesedí. Je spíš hodně bázlivý," vybavuje si další kamarád Lukáš a upřesňuje: "Když jsme třeba chtěli hrát fotbal a na hřišti se proháněly slepice, nikdy je s námi nešel zahnat. Bál se, aby mu někdo nevynadal."

Hoch oběma starším kamarádům kdykoli doběhl pro míč, poslouchal i svou sestru a půjčoval jí mobil. A s Janem Petřekem byli nerozlučná dvojice.  

Skrytá šikana 
"Nevěříme tomu a budeme se bránit třeba u soudu. Měli se rádi, zrovna v pátek jsem je viděla. Je to nejhodnější dítě, jaké znám. Mám dvě dcery a obě ho zbožňují," svěřila se MF DNES hochova sestřenice Renata Morongová.

Jenže se nejspíš mýlí. Její bratranec se k vraždě policistům přiznal. A svěřil se jim, že jeho vztah s Petřekem byl idylický jen zdánlivě. "Řekl nám, že to byla reakce na šikanu," uvedl jeden z detektivů, který má o případu informace. Na bití a ponižování ze strany Petřeka si stěžují i mladší děti z hanušovické školy.

Že mohla být motivem k vraždě nejlepšího kamaráda šikana, psychologa Michala Koláře nepřekvapuje. Podobné případy už viděl. "Je-li trýznitel rafinovaný, okolí si toho vůbec nevšimne. Oběť se pak na tom silnějším postupně stane závislou. Tady ale zřejmě trpělivost přetekla," míní Kolář.

Odborníci: Neumíme vychovat děti
Dědičné vlohy, chyby v rodině nebo špatní kamarádi. Tak hovoří odborníci o příčinách, proč přibývá dětí mladších patnácti let, které vezmou do ruky nůž nebo jinou zbraň a zaútočí na své vrstevníky.

"Jednoduše se dá říct, že děti netuší, jak se mají správně chovat, nevěří sobě ani ostatním. Osobně vidím největší chybu ve špatné výchově," soudí Jitka Gjuričová, ředitelka odboru prevence kriminality ministerstva vnitra.

Špatné návyky při vychovávání dětí podle ní nejsou záležitostí posledních patnácti let. "V padesátých letech byla mateřská dovolená jen několik týdnů a pak ženy musely nastoupit do práce. Na své děti neměly dost času. Nedivme se, že se stejně chovají i další generace," říká Gjuričová. "Děti jsou sice zabezpečené po hmotné stránce, po duševní však strádají, rodiče jim nejsou dostatečným vzorem," dodává.

Podobný názor mají i další odborníci. "Stále více dětí má poruchy v chování. Začíná to příznaky, jako je neposlušnost, útěky nebo vandalství. Je nutné tyto děti podchytit včas a nabídnout jim i jejich rodině pomoc," míní primář z bohnické psychiatrické léčebny Jiří Koutek.

"Musíme se o takové děti starat dřív, než něco provedou," shoduje se s ním i ředitelka pedagogicko-psychologické poradny v Praze 2 Václava Macáková.
Odborníci zmiňují i další věc, která má na chování dětí vliv - sledování příliš brutálních filmů či hraní podobných her.

"Nemyslím, že by sledování takových věcí automaticky děti ovlivňovalo. Pokud však nemají dostatečný vzor ve svých rodičích a nikdo jim nevysvětlí, že filmy nebo hry neodrážejí realitu, může to na ně působit," dodává Gjuričová.