Ale to je z hlediska České republiky v tuto chvíli zcela jedno. Skutečnost, že se český prezident sešel s Georgem Bushem, je prostě a jednoznačně dobrá zpráva.
Americký prezident ve Václavu Klausovi přijal především Českou republiku, která je, jak v úterý také v Bílém domě zaznělo, "blízkým přítelem a spojencem Spojených států". Pevným členem koalice, která přinesla svobodu do Iráku a Afghánistánu.
O konkrétní osobu českého prezidenta šlo tentokrát skutečně až ve druhé řadě, tím poctěným je zde jeho zem.
I když to samozřejmě zcela nevylučuje, že osobnostní charakteristiky hrají při plánování a výběru audiencí v Oválné pracovně Bílého domu určitou roli.
Shodou okolností přijíždí zítra do Bílého domu nový rumunský prezident Traian Basescu. V úřadu není ani sto dní. Na rozdíl od Václava Klause vždy jednoznačně podporoval vojenský zásah v Iráku a rád by v Rumunsku viděl základny americké armády.
Václav Klaus vidí tato témata jinou optikou. Úvahy, že by Američané mohli zřídit základny v České republice, před necelými dvěma roky jednoznačně odmítl.
S odkazem na českou historii, kvůli které jsme podle českého prezidenta "velmi citliví na příchod cizích vojenských jednotek na naše teritorium". V Česku by prý nebyli zahraniční vojáci "vítáni".
Česká republika naštěstí ve Washingtonu vítána je. Václav Klaus teď jen musí odolat pokušení, aby si návštěvu u George Bushe nesnažil přivlastnit. To by totiž bylo hluboké nepochopení skutečného významu jeho přijetí v Bílém domě.
