Nutno však uznat, že úder, který bývalý premiér od svého předchůdce obdržel v podobě známého rudolfinského projevu, Klaus nevrátil. Bez ohledu na to, jaká slova padají v projevech v nazdobených síních, se stále znovu vrací palčivá otázka, zda Klaus své "obrácení" k nadstranickosti myslí vážně. A pokud ano, zda mu jeho předsevzetí vydrží.
Podle fyziků má prý všechno svou nenulovou pravděpodobnost. Nikdy nemůžeme vyloučit, že tomu tak bude i u Klause. Může se změnit? Jestli ano, tak proč by se skutečně nezměnil? Každý z nás je dnes jiný než včera.
Psychologové by možná tuto tezi mohli potvrdit. Klaus je přece ambiciózní člověk a jeho laťkou bude nyní něco vyššího než jen zapsat se do dějin jako pouhý "bývalý předseda ODS na Hradě". Pokud chce dokázat, že je autonomní politickou osobností, pro kterou je strana prostředkem, a ne cílem, má příležitost. Jsou však nějaké silné důvody, proč ji nevyužít? Bohužel ano.
Sociolog by přehnané naděje mohl zchladit docela snadno. Je snad pravděpodobné, zeptá se, že by najednou polevil tlak celé té skupiny kolem bývalého předsedy ODS? Že by najednou zmizely ty stovky a tisíce pavučinek, do kterých se nutně každý politik během své kariéry zaplétá?
Nevíme, kdo co na koho ví, kdo co komu slíbil, jaké má kdo na koho vzpomínky atd. Gravitační a odstředivé síly jsou v politice snad stejně mocné jako ve vesmíru. Psychoanalytici traumata z lidí dolují celé roky. Vyléčí se snad Klaus sám ze všech ran, které obdržel, ať skutečně či domněle, zprava i zleva?
A pak je tu ještě jeden faktor, totiž náhoda a historické okolnosti. Mnoho významných mužů našich dějin by si uchovalo světlou památku, kdyby nebyli postaveni před úkoly, kterým nemohli dostát. Bůh chraň nového prezidenta před úkoly, které by měl řešit člověk jiné krevní skupiny.
