„Vždycky jsem za učitele bojovala a bojovat budu,“ prohlásila Šojdrová. Přesto považuje způsob stávky načasované na 1. září za nepřijatelný. Za vhodnější formu protestu by považovala například petici, demonstraci, reklamy v médiích, oslovení rodičů a politiků, "zkrátka cokoli jiného než odepřít dětem vstup do školy". Šojdrová rovněž na straně učitelů postrádá ocenění iniciativy vlády, podle níž při úpravě mzdových tarifů dojde ke smazání platového rozdílu mezi učiteli vyššího stupně základních škol a nižších tříd víceletých gymnázií.
Na otázku MFD, kde by se za současné situace deficitního státního rozpočtu měly na další platy učitelů získat nezbytné prostředky, však už Šojdrová jednoduché řešení po ruce nemá. „Nejsem povinna řešit, odkud se na to vezme. Na úkor jiných resortů. Je to tak,“ řekla poslankyně.
K situaci se ve Zlíně vyjádřil také předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Miroslav Kalousek (KDU-ČSL). Ten kritizoval zejména jednu z myšlenek předáků učitelských odborů, podle nichž by pedagogové mohli za zvyšování platů bojovat například podáním hromadné výpovědi. „Nástroj hromadné výpovědi není z tohoto světa,“ kroutí hlavou Kalousek.
Předseda rozpočtového výboru se důrazně ohradil proti možnosti, že by se další peníze na platy učitelů měly získat na úkor většího deficitu státního rozpočtu. Pokud se vyhoví učitelům, bude se muset ubrat někomu jinému. „Bude to bolet někde jinde,“ uzavírá Kalousek.
| Glosa |
|
Komu vzít, aby se přidalo učitelům? No přece vám! Politici všeho druhu ochotně slibují, co komu dají, zařídí či podpoří. Nic je to ostatně nestojí, nedávají ze svého a leckdo jim za to dá ve volbách svůj hlas. Nemají proto rádi, když se jich přímo zeptáte, kde na to vezmou. Odpověď Michaely Šojdrové i Miroslava Kalouska jsou toho typickým příkladem. Peníze na třináctý a čtrnáctý plat učitelů se vezmou "někde jinde". Na úkor "jiných resortů". Prostomyslnější volič jim zatleská. Chudáci učitelé si polepší, proč bychom jim to nepřáli. "Někde jinde" se ty peníze přece najdou, když pro to starostliví poslanci zvednou ruku. Ale i ekonom Kalousek realisticky připouští, že "někde jinde" to "bude bolet". Někde jinde ty peníze budou chybět. Když lépe zaplatíme učitele, musíme ty peníze někde jinde nebo někomu jinému vzít, protože ani ten sebespokojenější učitel do státního rozpočtu žádné peníze nedodá. Prostě jen na úplně stejně fungující školství (otázce racionalizace, vyššího výkonu učitelů a vnitřních úspor tohoto resortu se poslankyně také vyhnula) se vydá a bude nadále vydávat ze státního rozpočtu více peněz. Nechtěl jsem na laskavé poslance více naléhat a tlačit je ke zdi. Vím, co bych od nich nakonec uslyšel. "Ty peníze vezmeme vám!" řekli by mi vztekle mezi čtyřma očima. Vám všem, kteří platíte daně. Vám všem ostatním, kteří nepatříte mezi onu nyní zvýhodňovanou skupinu. Aby mohli mít učitelé vysněných 130 procent průměrné mzdy v zemi, musíte mít vy všichni ostatní o to míň! Menší plat, vyšší daně, kratší dovolenou, menší nemocenskou, nižší podporu v nezaměstnanosti, pozdější odchod do důchodu, horší silnice, bezmocnější armádu - to je jedno, na co to převedete. Nepovažuji se za lidsky podřadnějšího, než je běžný učitel. Nepokládám ani jiné profese za méně potřebné a jinou práci za méně důstojnou než učit ve škole. A tak sice chápu učitelskou snahu vystávkovat si víc (koneckonců jeden prostávkovaný den ve školách nikomu neublíží) a připouštím, že je legitimní. Každý má právo bojovat legálními prostředky nebo třeba i demagogií za svůj prospěch. Ale stejné právo mám i já. A tak svým nesouhlasem s učitelskou stávkou bojuji za sebe a za naši skupinu těch méně privilegovaných, na které se učitelé dívají tak trochu skrz prsty a které chtějí odsoudit k tomu, že budou muset mít v celostátním průměru a-priori a už navždycky jen 77 procent platu učitelského. Nejlíp, aby to bylo už v ústavě. Nic jiného ale bohužel po domyšlení nejčastějších argumentů učitelských odborářů z této situace nevyplývá. Proto na rozdíl od poslanců KDU-ČSL se zvýšením učitelských platů za současné situace prázdné státní kasy a nebezpečně rychlého růstu mezd ve státním sektoru nesouhlasím. A tajně doufám, že učitelé ve školách, které navštěvují moje děti, mají určitou morální úroveň a schopnost sebereflexe a 1. září mezi stávkujícími nebudou. VOJTĚCH CEKOTA |
