Příčiny jsou většinou notoricky známé - německý národ kupříkladu dal svoji důvěru A. Hitlerovi, jak to dopadlo, víme všichni, biblická zkáza měst Sodomy a Gomory jakbysmet. Je pro mne velmi nepochopitelné, že mnohý člověk stejně jako národ jsou
nepoučitelní a odmítají poslouchat moudrá slova ukazující na cestu, po které je třeba jít.
Je to podobná pošetilost, jako by pilot letadla letící poprvé na lince Praha - New York zahodil veškeré mapy a navigační přístroje, poklepal si na čelo s myšlenkou, že ostatní jsou hlupáci a vydal se na dalekou cestu. Proč dobré rady člověk nebo národ často odmítá a je často dotčen, když je někým poučován či napomínán? Je to asi lidská přirozenost, že když nám někdo vytkne, že jsme např. nepořádní a líní, neradi to slyšíme.
Jak rád si člověk hoví ve svých špatných vlastnostech! Jenomže - kdyby vám někdo řekl a měl pravdu, že díky vaší nedbalosti přijde pár lidí o život, změnili byste pak
své chování? Bible, ať už je či není inspirována Bohem (já jsem přesvědčený, že ano) by měla být pokládána jako norma našeho chování a myšlení. Většina historických
událostí, zvláště těch negativních totiž jasně potvrzuje, že kdyby daný národ či jiná skupina lidí respektovali biblická doporučení, nemuseli by být konfrontování s takovými hrůzami.
J. A. Komenský řekl známou větu "Běda tobě národe česky, jenž se od Bible odvrátíš." Věděl dobře, že člověk nemůže dělat, co si zamane, a pokud ano, čekají ho "nepříjemné hrůzy." V Evropském parlamentu se po dlouhé době objevil člověk - Ital Buttiglione, který se nebál říci o homosexualitě to, co říká Bible. Bible popisuje
historickou událost - jak dopadly města, v nichž se homosexualita a jiné aktivity legalizovaly.
Kdo však dnes věří, že biblické události jsou reálné a byly zapsány nejenom proto, že se skutečně udály, ale i proto, abychom se mohli (ale nemuseli) z nich poučit? Nepoučili jsme se. Co z toho přijde? Řekl bych, že Bible dává odpověď. Mně je jenom líto, že zase člověk vstrká hlavu do oprátky a myslí si, že může všechno. Má pravdu, může, ale... Švej by řekl: "Pořádek musí být i v b.., protože kdyby tam nebyl, přestal by fungovat."
