Stáří však nečeká. Přijde ke každému, ať už zrovna vládnou liberálové, konzervativci anebo socialisti. A každá vláda bude muset ne-li uspokojit, tak alespoň připravit podmínky k uspokojení nároků milionů seniorů. Celý život pracovali a přirozeně očekávají slušné doživotní zajištění.
Budoucnost příštích generací penzistů je nyní naprosto nejistá. Dnes pracují, platí pojištění, a přitom netuší, kdo, jak a v jaké výši zaplatí zítra a pozítří jejich penze.
Politici navíc oblažují lidi rozpornými prohlášeními. Levice ukolébává: nic hrozného se neděje, průběžný systém (mladí platí na staré) přežije desítky let. Pravice varuje hlasem hromovým: blíží se kolaps, mladí staré neuživí.
Blíže k pravdě je pravice. Penzijní systémy jsou třaskavým problémem celé západní Evropy. Stárne, dětí se rodí čím dál méně a imigranti "populační díru" nezaplní. Český stát už nyní musí dosypávat do důchodové kasičky miliardy, aby dostál závazkům. Co teprve za dvacet třicet let? Žádná z dosavadních politických reprezentací dosud nebyla schopna získat pro svou verzi reformy podporu jak politických partnerů, tak veřejnosti. Každá si trvá na svém.
Není ale v nejbližších letech nic důležitějšího než vyřešení penzijního rébusu. Bez shody mezi pravicí a levicí, opozicí a vládou nemá žádná reforma šanci. Václav Klaus jednou řekl, že pokud by ho s Vladimírem Špidlou zavřeli v místnosti a nepustili, dokud se nedohodnou, nakonec by se dohodli. Zavřeme je tedy někde. Léta běží a stáří nečeká.
