Hans Blix řekl, že inspekce mohou v krátké době zaručit odzbrojení Iráku. Dokonce zpochybnil i důkazy o irácké licoměrnosti, které předvedl nedávno ministr Powell.
Vnucuje se závěr, že inspekce podpořené drsnou a nemilosrdnou vojenskou hrozbou fungují. To je jeden pohled.
Jenže problém je v tom, že inspektoři popsali jenom to, co mohli vidět. A tak podezření zůstává: je možná hodně toho, co neviděli. A nikdo stále netuší, kde jsou plyny, o nichž se ví jen to, že byly vyrobeny. Zda byly zničeny, o tom důkaz není. To je druhý pohled na věc.
Situace na bojišti se mění každým okamžikem, praví poučka vojenské teorie. Platí i pro tuto bitvu před válkou. Pokud by se všechno mělo řídit jen podle inspektorů, válka s mírem by mířily k patu. Ale všichni chápou, že tak to skončit nemůže.
Ani to tak neskončí. Zárukou je Saddám, který rád hraje hry a dráždí kobru bosou nohou. Procházelo mu to celá 90. léta. Teď však Američané chtějí něco jiného: musí jim dát vše, nebo dostane válku.
Otázka je, zda to vůbec pochopí. Ale zdá se, že USA jej už vyškrtly ze své mapy světa. Odzbrojení Saddáma je pro ně víceméně fíkovým listem pro jeho odstranění. Po včerejšku se mu však budou dostávat na kůži hůř.
