VIDEO: 1. část, 2. část, 3. část
Paní předsedkyně, jak tak dlouho a usilovně bojujete s prezidentem Klausem, nemáte k němu osobní averzi?
Ne, já jsem se nikdy s panem prezidentem ani osobně nesetkala tak, abychom mohli vzájemně narazit. A možná, že kdyby býval byl pan prezident se mnou jednal, tak ty věci opravdu nemusely dojít tak daleko, že spolu jednáme prostřednictvím soudu. To vidím jako opravdu podivné.
Takže kdyby pan prezident s vámi hovořil, pozval vás...
... a skutečně mě zkonfrontoval se skutečnostmi, které jsou objektivně způsobilé pro odvolání předsedy Nejvyššího soudu, tak bychom se třeba nemuseli ani dostat do té roviny odvolávání. Ale do roviny rezignace. Ale já bych ráda zdůraznila, že o žádných takto relevantních skutečnostech nevím.
Traduje se, že se s panem prezidentem nemusíte odjakživa. Že když byl už dříve v Brně na pracovní večeři s nejvyššími představiteli justice, tak jste ho neustále poučovala. A když vás mírnil slovy: Paní předsedkyně, teď ne, jde o přátelskou večeři, tak jste ho dokonce okřikla, že jste ještě neskončila.
Ó nikoliv. My jsme se tam do sporu dostali, ale naopak, já mým přátelům dávám k dobru, že to byl pan prezident, který považoval za nutné si zapisovat, co já to vlastně říkám za věci pro něj nesrozumitelné. A ty poznámky si dělal na ubrousek (smích), protože neměl žádný papír.
Jaký je pro vás rozdíl mezi prezidentem Havlem, který vás do funkce jmenoval, a prezidentem Klausem, který vás chce odvolat.
Pan prezident Havel je velmi otevřený člověk, intelektuál, je to vzdělanec masarykovského humanitního typu. Je velmi otevřeným a pečlivým posluchačem v otázkách práva a spravedlnosti.
A pan prezident Klaus?
Já proti ekonomům nic nemám, ale je to ekonom. Je to člověk, kterému je patrně bližší řeč čísel. Prostě složitosti procesu nalézání práva a spravedlnosti, takové neuchopitelné pojmy z hlediska matematického mozku, to je mu cizí.
Přešla bych k vašemu sporu ohledně vašeho odvolání. Zacituji soudce Nejvyššího soudu Drápala, ale není to jenom jeho názor: "Brožové nejde o princip, ale o vlastní prestiž. Pro justici by bylo lepší, kdyby nelpěla na kariéře a dokázala odstoupit."
Jestli já odstoupím, nebo neodstoupím, to opravdu ať pánové nechají na mně.
Ovšem s vaším odvoláním souhlasí poměrně dost lidí. Kolegium předsedů krajských soudů, prezident Soudcovské unie Jirsa, 23 soudců Nejvyššího soudu, exministr spravedlnosti Němec, současný ministr Pospíšil, Jiří Paroubek, Mirek Topolánek.
Podívejte, já toto všechno zvážím. Vyjdu jednak ze svého zdravotního stavu, jednak i z mých rodinných poměrů. Ale tlačit se do něčeho i touto přesilovkou nedám.
Jaký máte pocit z toho, že tolik lidí proti vám vystupuje?
Já opravdu nevím, kolik toho ví předseda Soudcovské unie Jirsa o mé práci. Já bych si v životě netroufla hodnotit jeho práci jako předsedy soudu. Zrovna tak nerozumím ani tomu, s jakou lehkostí se všichni ti předsedové krajských soudů stali nejvyššími kádrováky v oblasti justice. Proběhlo to o mně beze mne.
A kdyby s vámi o tom problému promluvili?
A o jakém problému? Já jsem neslyšela za celou dobu od nikoho jediný konkrétní důvod.
Vytýká se vám, že pod vaším vedením se Nejvyššímu soudu přezdívá soud zapomenutý, a že jste dokonce odmítala sjednocovat soudní praxi, což je vaše povinnost.
Ach bože. Prosím vás, já dobře vím, že Nejvyšší soud, kromě vlastní rozhodovací činnosti vykonává i sjednocovací činnost. Dokonce jsem na toto téma zorganizovala i mezinárodní konferenci. Ale považovala jsem za nutné, aby se ta sjednocující role uváděla do poměru i k právu na individuální posouzení věci.
Ale proč vám vytýkají, že jste to nedělala?
Podívejte se, tohle sjednocování, tu plošnou spravedlnost jsme tady měli čtyřicet let. A jestli s něčím stojí a padá právní stát, tak je to opravdu s tím právem jednotlivce na individuální posouzení věci. Takže obě ty hodnoty vždycky musím poměřovat.
Takže ti odborníci z justice si vymýšlejí, když tvrdí, že jste nesjednocovala judikaturu?
Prosím vás, oni jsou to především lidé zvenčí.
Ale stěžoval si i prezident Soudcovské unie i bývalý i současný ministr spravedlnosti. No tak potom, podle vás, neříkají pravdu a balamutí veřejnost?
Potom je patrně někdo krmí informacemi o tom, že já mám nějaké metry návrhů na svolání kolegia a mám je zastrčené pod kobercem.
Jak si tedy vysvětlujete ten zájem o vaše odvolání?
Zájem o moje odvolání. (směje se) Asi opravdu to bude tím, že já se na spoustu věcí dívám jinak.
Takže máte jiné názory než ostatní.
Já si myslím, že jsem jim prostě cizí. Cizí svým přístupem k justici. Výtka od Soudcovské unie zněla, že nedostatečně hájím zájmy justice. Já jsem řekla, vážení, zvažte si, že hájení zájmu justice za každou cenu může být medvědí službou.
Co po vás chtěli?
Abych předstoupila s nějakou politickou vizí a začala chránit zájmy justice. Já jsem jim odpověděla, že já principiálně jako předseda Nejvyššího soudu, nezávislé moci soudní, prostě pojmově žádné politické vize nemohu představovat. A nemohu je reprezentovat.
A čeho se týkaly ty vize?
Opravdu nevím. Pojďme a zeptejme se jich.
Když jste to odmítla, tak přece byste měla vědět co zavrhujete.
Já jsem jim odpověděla na tuto výzvu dopisem, kde jsem vysvětlila, že tuto politickou roli hrát nemohu.
Vy jste se nezeptala? Vy jste to prostě a priori odmítla?
Protože to "politická" je cosi, co já pojmově vylučuji. To prostě nejde.
Třeba jim šlo jen o to, aby někdo reprezentoval justici, aby byly lepší zákony nebo něco takového. Já také nevím, prosím.
Tak nevíme dvě.
Myslíte, že teď můžete řídit Nejvyšší soud, když jste pro mnohé cizí?
No tak samozřejmě, že je to obtížné a složité. Ale já prostě odmítám tuto situaci vidět jako svůj problém. To tedy rozhodně ne.
Takže ta většina by vlastně měla změnit názor na vás.
Jsem opravdu přesvědčená, že je to těmi rozdílnými přístupy k právu. Tento spor mezi námi vyřeší zub času.
Ale měli by vás přijímat jako předsedkyni Nejvyššího soudu a zdá se, že vás přijmout nechtějí.
Ano, ale já nevím, zda mně toto lze přičíst k tíži. Jestli toto není naopak problém jejich, ten nedostatek otevřenosti k hodnotovým přístupům k právu.
Takže podle vás budou muset změnit názor oni.
To určitě nebude ze dne na den. To bude postupný proces. Já vždy říkala - soudci musí sloužit. Ale zdá se, že v justici jsou pořád ti, kteří touží po moci. Ten boj o spravedlnost mají soudci usnadněný odznaky moci - talárem, pomyslným kladívkem, mají předsednické křeslo, státní znak je jistí zezadu. Ovšem přitom by neměli zapomínat, že jsou tu pro lidi, a ne lidi pro ně.
S prezidentem Klausem se soudíte i o to, aby se doktor Bureš nestal u vás ani soudcem. Vadí vám, že prošel politikou. Proč vám to nevadí u ústavní soudkyně Dagmar Lastovecké, která byla kdysi senátorkou za ODS, nebo u ústavního soudce Miloslava Výborného, dlouholetého místopředsedy KDU-ČSL?
Ústavní soud je politické těleso. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Tam je to přirozené.
Takže kdyby doktor Bureš měl namířeno na Ústavní soud, tak byste neřekla ani ťuk.
Ne. V případě doktora Bureše bych byla i proti jeho působení na Ústavním soudu, jakkoli tam jsou soudci bývalí politici. Protože ten eminentní zájem a tlak exekutivy, aby ho prosadila, je mimo standardní postup.
Též říkáte, že soudce, když projde exekutivou, dojde u něj k řadě neformálních a formálních vztahů, a ty mu později mohou svazovat ruce, ať už chce, nebo nechce...
... podívejte se, já v tomto nejsem nijak osamocená.
Nedokončila jsem otázku. Vysvětlete mi, když vy jste byla šest let na Ústavním soudu, tak jste jistě navázala, když použiji vaši rétoriku - různé formální nebo neformální vztahy. Těm ústavním soudcům, kteří nyní soudí váš případ, to může svým způsobem svazovat ruce. Mohou vám nadržovat.
Tak podívejte se. Mohou nadržovat. Vždyť o tom bude ten soud rozhodovat.
Ale právě, že oni mohou být podjatí.
No tak to nechme, ať oni to rozhodnou. Já to nepopírám, že řada z nich byla mými kolegy. Ani to nejde popírat.
Ale uznáváte, že mohou existovat obavy, že ústavní soudci vůči vám nepostupují zcela nezávisle.
No samozřejmě, že mohou existovat tyto obavy. A k čemu je toto zpochybňování dobré?
Třeba když zamítli vaše odvolání z funkce, tak pan prezident nebo někdo jiný může mít pocit, že je to proto, že...
... já pocitům nevelím. Já se jenom snažím opakovaně vysvětlit, že já pocitům nevelím.
Když nevelíte pocitům, tak z čeho vycházíte, že doktor Bureš by nebyl nezávislým soudcem?
No, nevelím pocitům, ale jsou tady určité standardy. e tady pochybnost o jeho nezávislosti. Například tím eminentním zájmem exekutivy na jeho prosazení do čela Nejvyššího soudu.
A jak si vysvětlujete, že ho dvě soudcovské rady Nejvyššího soudu jako soudce doporučily, což vy jste nerespektovala?
Teď jsem se vám snažila vysvětlit, že já tu svou soudcovskou nezávislost vnímám holt jinak. Možná přece jenom náročnějším způsobem.
Sama jste mi řekla, že pro mnohé jsou vaše názory cizí. Kde berete tu jistotu, že právě ty vaše jsou správné?
Vycházím jednak ze své praxe soudkyně Ústavního soudu, jednak z názoru, že já netvrdím, že můj názor je správný. Já jenom tvrdím, že mám právo na jiný názor. A třeba i proti všem.
Ovšem tím, že máte vysokou funkci, tak ti ostatní musí...
... já za to nesu odpovědnost.
Ano. Ale kde berete jistotu, když ostatní třeba...
... ve svém svědomí.
Neleží vám doktor Bureš v žaludku?
Mně fakt nikdo v žaludku neleží.
No, když jste byla do funkce jmenována v roce 2002, tak Bureš byl tehdy ministrem spravedlnosti a proti vašemu jmenování se ohradil. Řekl, že...
... nejsem kvalitní, že mě nikdo neuznává, že jsem prostě odpad právnický, jistě.
Řekl to jemněji, že jste si nevydobyla pozici autority.
Před kým, prosím vás? Já jsem opravdu za těch sedm let, co jsem byla u Ústavního soudu, autoritu měla. A teď to došlo tak daleko, že mně musí propůjčovat jakási dobrozdání pan profesor Cepl (bývalý ústavní soudce - pozn. red.). Ta situace se neměla dostat až do těchto extrémních poloh.
Kdo ji tam podle vás dostal?
Vlastně to začalo opravdu tím prohlášením tehdejšího ministra, toho pana doktora Bureše, kdy si osoboval právo vyhodnotit moje profesionální dispozice. My se s doktorem Burešem opravdu neshodneme ve věcné rovině.
A teď mi řekněte, vrátíte se z nemocenské. S novým místopředsedou Burešem se neshodnete. Další místopředseda Kučera s vámi také nesouhlasí...
... my se neshodneme ve věcných otázkách. Ale prosím vás, otázka řízení přece není o tom, že se shodneme. Vám se vždycky přihodí, že souhlasíte se svým šéfem? Když váš šéf má jinou představu, tak je nutno respektovat ten moment nadřízenosti a podřízenosti.
Máte tedy představu, že jste šéfová, a tak nakonec bude po vašem. A ti dva chlapi...
... a to je proti čemu? Od čeho by tam ten šéf byl, kdyby vlastně neměl to právo posledního slova? Tak zrušme předsedu a udělejme kolektivní orgán tří předsedů.
Na závěr: Je pro chod Nejvyššího soudu prospěšnější vaše setrvání v předsednické funkci, nebo vaše rezignace, aby ten Nejvyšší soud...
... já si myslím, že toto je předčasná otázka. Prostě - dejte nám tu šanci.
