Hisan tímto způsobem nedoručil devětadvacet tisíc dopisů. Většinu zakopal na své zahradě za domem v britském Birminghamu, zbytek pak odnesl na skládku, nebo vyhodil do kanálu. Jeho činnost však nezůstala bez potrestání. Soudce označil likvidaci dopisů za bezpečnostní riziko pro ostatní občany.
"Svým konáním vystavil mnoho lidí velkým problémům. V zakopané poště bylo mnoho účtů a dalších citlivých materiálů, které mohly adresáty přivést do problémů," cituje soudce Jacka McGarthara server The Daily Telegraph.
Povolání pošťáka podle soudce vyžaduje obrovskou důvěru ze strany veřejnosti a obviněný Hissan tuto důvěru zneužil. Hissan se ke zničení dopisů před soudem přiznal. Žalobce John Dove uvedl, že většina z dopisů je nenávratně ztracena.
Obhájce Hissana Robert Skinner před soudem uvedl, že jeho klient považoval zakopanou poštu za odpad, který on doručovat nehodlal. "Můj klient byl až na těch nejspodnějších pracovních pozicích, jaké místní pošta nabízí. Zřejmě nevystačil s minimálním platem, protože musí živit rodinu a starat se i o jedno ze svých nemocných dětí. Možná proto udělal to, co udělal," prohlásil Skinner.
Soudce se však obměkčit nenechal. "Dopisy, které obžalovaný popisuje jako odpad, pro jejich adresáty odpadem rozhodně nebyly," sdělil soudce. Neposlušný pošťák tak přišel nejen o práci, ale i o svobodu. Následujících osm měsíců totiž stráví ve vězení.
