Britský ministr zahraničí Miliband: Musíme pomoci afghánské vládě získat důvěru Afghánců.

Britský ministr zahraničí Miliband: Musíme pomoci afghánské vládě získat důvěru Afghánců. | foto: AP

Britský ministr zahraničí: Jak vyhrát válku v Afghánistánu

  • 10
Vojenské síly, které v Afghánistánu budeme mít v roce 2010, nám nabízejí skutečnou příležitost porazit Taliban. Abychom mohli proměnit krátkodobý nárůst vojenské síly na dlouhodobý úspěch, musíme se shodnout na jasné politické strategii. Píše britský ministr zahraničí David Miliband pro MF DNES.

Tato strategie musí vycházet z toho, že úspěch v Afghánistánu bude vyžadovat izolaci menšiny ideologických fundamentalistů a profesionálních válečníků Talibanu od většiny povstalců, kteří Taliban podporují kvůli bezpečí, obživě nebo získání moci a vlivu. Dokážeme-li protivníka rozdělit, afghánský stát bude natolik silný, že dokáže odrazit tvrdé jádro talibanských válečníků, kteří jsou napojeni na Al-Kajdu a poskytovali by jí útočiště.

Proto bychom měli vojenské posily využít k ochraně obyvatel a k izolaci nejzatvrzelejších válečníků Talibanu třemi způsoby.

Nejdříve musíme pomoci afghánské vládě získat důvěru Afghánců. Většina Afghánců nechce návrat Talibanu. Afghánská vláda však poskytuje odlehlým vesnicím a údolím tak malou ochranu a základní služby, že riziko pomsty Talibanu je natolik veliké, že si jen málokdo dovolí povstalcům aktivně vzdorovat.

Chceme-li to změnit, musíme přesvědčit obyčejné Afghánce, že my - mezinárodní společenství - v Afghánistánu zůstaneme, dokud nebudou legitimní afghánské úřady schopny zajistit bezpečnost, spravedlnost a rozvoj. Proto se prezident Obama zaměřil na budování kapacit bezpečnostních sil.

Britský šéf diplomacie David Miliband s afghánským prezidentem Hamídem Karzáím (21. 11. 2009)

Dosazení efektivních krajských a okresních správců bude v této válce stejně důležité jako vojenské posily, protože pokud by stínové správce dosazoval Taliban, který by zároveň organizoval soudy zajišťující rychlou, třebaže velmi brutální spravedlnost, hrozí nebezpečí, že Karzáího vláda bude nejenom poražena, ale i přímo nahrazena.

Zadruhé musíme afghánské vládě pomoci integrovat ty bojovníky, kteří jsou připraveni prosazovat své cíle mírovým způsobem a podřídit se ústavnímu a právnímu řádu. Zvýšený vojenský tlak je pro dosažení těchto cílů dobrým základem. Posílením vojenské přítomnosti a využíváním cílených vojenských operací zvýšíme cenu za spojenectví s Talibanem a povzbudíme některé povstalce, aby přešli na naši stranu.

Zatřetí Afghánistán potřebuje nové vztahy s ostatními státy této oblasti. Afghánistán byl příliš dlouho geopolitickou šachovnicí, na níž geopolitické partie bojovali jiní. Zvýšená vojenská přítomnost jasně naznačuje závazek mezinárodního společenství zajistit efektivní vládu a zabezpečit Afghánistánu budoucnost suverénního a bezpečného státu.

Rozhodnutí prezidenta Obamy vyslat do oblasti posily je základem a podnětem pro mnohem větší úsilí v každé z těchto tří oblastí. Londýnská konference, jejíž konání Gordon Brown oznámil na 28. ledna, načrtne plán mezinárodní podpory Afghánistánu na příštích 12 až 18 měsíců.

Problémy v Afghánistánu jsou složité a jejich řešení bude vyžadovat čas. V sázce však není jen důvěryhodnost NATO či stabilita jižní Asie, ale i bezpečnost našich vlastních občanů v Evropě či Americe. Závazky a odhodlání Američanů jsou jasné. Teď musíme zvážit i my ostatní, jaké možnosti a zdroje máme, a ptát se, co ještě můžeme udělat.

Nepotřebujeme nakonec jen více vojáků, ale i policistů, soudců, úředníků, rozvojové pomoci, prostředků na integraci a odborníky na zemědělství.


Video