Záznamy měly vyvrátit nebo dokázat obvinění, že tehdejší premiér Tony Blair nevěnoval pozornost námitkám proti legálnosti války v Iráku. Zřejmě na jeho zásah navíc tehdejší generální prokurátor Peter Goldsmith od svých výhrad ustoupil a invazi podpořil.
Britská vláda se zveřejnění záznamů ze 13. a 17. března 2003 brání už dva roky. Spor se nakonec dostal až k Britskému informačnímu tribunálu a soud v lednu rozhodl, že vláda Gordona Browna záznamy zveřejnit musí. - čtěte Zveřejněte jednání o invazi do Iráku, nařídil soud britské vládě
Brownův kabinet měl ještě dvě možnosti, jak se bránit. Mohl se odvolat k Nejvyššímu soudu. Místo toho však zvolil poprvé v historii ministerské veto podle zákona o svobodě informací (Freedom of information act).
Ministr spravedlnosti Jack Straw využil podle BBC jedné klauzule v tomto zákoně. Ta stanoví, že vláda musí doložit, že nezveřejnění informace je ve větším veřejném zájmu než její odkrytí.
Poškození vlády prý převažuje veřejný zájem
Straw argumentuje tím, že zveřejnění záznamu by udělalo vládě obrovské škody. "Poškození, které by uveřejnění těch minut v tomto případě způsobilo, daleko převažuje jakýkoli veřejný zájem z jejich uveřejnění," řekl podle BBC Straw.
S tím většinou překvapivě souhlasí i opoziční konzervativci. Obě strany argumentují tím, že po zveřejnění takových záznamů by se ministři na neveřejných schůzkách vlády báli projednávat citlivá rozhodnutí.
Nesouhlas ale vyjádřil konzervativní stínový ministr spravedlnosti Dominic Grieve. Podle něj je Strawovo veto zneužitím zákona o svobodě informací. Žádá prošetření legálnosti války v Iráku a vládního rozhodnutí o invazi.
Britský zákon o svobodě informací vznikl v roce 2000. Ministerské veto bylo v historii jeho platnosti použito poprvé.
