Britská kniha Kapitalistický realismus cílí i k současné české realitě

V originále vloni vydaná a k nám tedy relativně rychle přeložená nerozsáhlá kniha britského esejisty a filozofa Marka Fishera Kapitalistický realismus se pokouší skoro o nemožné: najít alternativu k dnešnímu kapitalismu, respektive k tomu převládajícímu kapitalismu, který autor častuje různými přívlastky – například impérium ega, tržní stalinistická byrokracie, postfordismus, reálný kapitalismus atd.

Výzva Marka Fishera k hledání antikapitalistických alternativ, přítomná v závěru jeho bojovně formulované knihy Kapitalistický realismus, vyznívá planě, neboť zůstává u obecné deklarace a přání. "Jednou z neřestí levice je její ustavičné kříšení duchů minulosti," píše Fisher, přičemž "krach dosavadních forem antikapitalistického odporu by neměl být důvodem k zoufalství, musíme se nicméně oprostit od romantického kultu prohraných bitev, vymanit se z pohodlné pasivity odstrkované menšiny." To je trochu málo.

Obal knihy Marka Fishera

O knize

Mark Fisher
Kapitalistický realismus

Přeložil Radovan Bartoš. Rybka Publishers, Praha 2010, 112 stran, doporučená cena 189 korun.

Fisherův mdlý étos alternativní nabídky tak vlastně dává za pravdu tomu, co on sám v knize několikrát konstatuje, totiž obrovskou schopnost dnešního kapitalismu vtáhnout do sebe i antikapitalismus a ulámat a zpeněžit jeho hroty. Fisherův svazek se totiž ukazuje být daleko více bystrým, ale i eklektickým, každopádně však čtivým rozborem toho, co existuje, nikoliv spisem předkládajícím vize. Jde o realistický (rozuměj skeptický) pohled na mechanismy, s nimiž se i my potkáváme, ale které si vesměs neradi pojmenováváme a neochotně domýšlíme jejich důsledky na naše životy. Fisherova optika nemá daleko například k analýzám "tekuté modernity" od Zygmunta Baumana. Fisher Baumana necituje, jeho myšlenkové zdroje jsou trochu jiné: například (i v Česku stále populárnější) slovinský filozof Slavoj Žižek či francouzský filozof Alain Badiou (letos česky vyšel jeho text Svatý Pavel).

Zde ještě jednu poznámku ke schopnosti "reálného kapitalismu" nasávat antikapitalistické tendence. Nakladatel českého vydání otiskl na obálku doporučující text filozofa Václava Bělohradského, který s obsahem knihy souzní. Právě Bělohradského publikace antikapitalistických textů v deníku Právo je excelentním příkladem pacifikačních dovedností "reálného kapitalismu", jehož je deník Právo – jako každý zdejší celostátní deník – pochopitelně čilou součástí.

Václav Bělohradský

To by se jeden zbláznil

Mark Fisher se dotýká četných aspektů života v soudobém "reálném kapitalismu". Několik příkladů. Na straně jedné se prosadilo neoliberalistické ponechávání jedinců sama sobě ekonomicky napospas, na straně druhé permanentně bují byrokracie a byrokratizace života. Politici i ekonomové apelují na osobní odpovědnost, avšak když právě vinou selhání odpovědnosti politiků a ekonomů vzniknou obrovské finanční díry, náhle je po (neo)liberalismu a díry se látají z veřejných rozpočtů. Všechno se roztéká do PR (public relations) a zbytnělá kultura auditů je svého druhu syntéza právě "PR a byrokracie". A to Fisher navíc pomíjí fakt, že nejedna auditorská firma – jak už dobře víme – dokáže s údaji, které mají vytvořit o dané instituci zprávu, kreativně čarovat, aby vznikl žádaný obraz.

Záběr z filmu Vall-I, o němž Mark Fisher na několika místech své knihy píše

Růst duševních nemocí, zejména deprese, je v západním světě vysledovatelně závislý na nástupu neoliberalistické doktríny Thatcherové a Reagana v 80. letech (ovšem řeč Fisherem uváděných čísel výskytu těchto chorob nebere v potaz to, že diagnostické aparáty se zjemňují, a tudíž jsou schopny odhalovat větší a větší množství duševních poruch). Povšimněte si také, píše Fisher, že ve zdravotních kampaních se operuje se zákazy kouření, se stravovacími návyky, však propagace dobrého zdraví má "své meze: duševní zdraví a intelektuální růst bývají součástí této kampaně jen zřídkakdy". Duševní zdraví je vůbec oblast, která jako by neodvisela od stavu společnosti; duševní choroby se privatizují a intimizují, přestože jejich příčina je nezanedbatelnou měrou systémová.

Autor nachází přiléhavé paralely a inspirace v projevech kultury vysoké i populární. Například si všímá podivuhodné podobnosti partií z Kafkova románu Zámek a zkušeností s call centry, kde vám kdosi říká, že je vám připraven pomoci, avšak jeho pravým cílem je vás odpálkovat.

Macao, Čína

Co čtenáře nad knihou může, ne-li musí napadnout, ačkoliv to Mark Fisher takto přímočaře neříká, je fakt, že po rozpadu komunistického bloku kapitalistický systém postrádá právě to, na čem vyrostl a co jej zásadně utvořilo a co také bere jako fundamentální princip lidské činnosti – totiž konkurenci. Jedinou výkonnou "odchylkou" je dnes Čína, země sice ideologicky komunistická, jenže v ekonomickém nastavení vůbec nejkapitalističtější stát ze všech. A je možné, aby kapitalismus bez konkurence, bez soupeření s něčím "zvnějšku", nezdegeneroval?