Totéž se nedá říct o Fredu Goodwinovi, který byl v minulých dnech zbaven šlechtického titulu. Bankéř, který přivedl RBS (Royal Bank of Scotland) na pokraj zhroucení a ještě tři roky poté, co banka musela být zestátněna a napumpována miliardami liber, se musí po Británii pohybovat inkognito, aby se vyhnul hněvu veřejnosti. Předminulý týden speciální komise státních úředníků došla k závěru, že Goodwinovo chování bylo v rozporu s tím, co se očekává od profesionála obdařeného čestným šlechtickým titulem a arogantní ex-bankéř není již více „sirem“. Rozšířil tak dosud nevelký seznam diktátora (Mugabe), zrádců a kriminálníků, kteří byli ostudně Alžbětou zbaveni její královské pocty.
Fred Goodwin
Zatímco politická špička (jak pravice, tak levice) je „odsirněním“ Freda Goodwina spokojená, část finanční a podnikatelské elity proti „znectění“ bankéře rozčileně protestuje. Týdeník Economist dokonce případ Goodwina a případ Hestera (jehož příběh vzápětí vysvětlím) hodil v hodně odbytém sloupku do jednoho pytle s nálepkou Hon na čarodějnice. A zatím chudší obyvatele Goodwinova rodného Skotska by přivítali, kdyby Freda ještě navíc „zastřelili a obrali o jeho stotisícový důchod“.
Stephen Hester vydrancovanou RBS po Goodwinovi převzal s tím, aby ji postavil na nohy a jejím ozdravěním vrátil do prázdné kapsy aspoň část miliard, o něž poplatníci přišli. Jakmile vyšlo na veřejnost, že Hester má dostat bonus ve výši milionu liber, rozpoutalo se peklo.
Kdo si troufne být nepřítelem lidu?
„Nejsem žádná levičačka, ale milionová odměna? V bance, kterou museli zachránit z našich daní? Nechutné a skandální!“ rozčílila se Emilia Curlingová, která volí konzervativce. Její pocity vůči bankéřům jsou zajedno s většinou veřejnosti. Když navíc jeden z novinářů zveřejnil, že vzhledem ke složitosti Hesterovy odměny, vázané na hodnotu akcií, její částka může být ve skutečnosti desetinásobně vyšší, anglický stoicismus se přes noc rozplynul. A nebývalá hysterie dala dokonce jméno případu bankéře stále ještě nechápajícího, proč za dobrou práci nemá být odměněn podle dohodnuté, podepsané smlouvy. Rozpoutala se Hesteria.
Generální ředitel Royal Bank of Scotland (RBS) Stephen Hester na archivním snímku
Stephen Hester, ve srovnání s komerčními bankéři, je placen relativně skromně a jeho odměna je rozhodně menší než balíky, které si šéfové bank rozdávali v City v minulosti. A bankéři mají pravdu, když tvrdí, že je bezprecedentní, aby vláda zasahovala do výše platu v bankovním sektoru. Na výbušném setkání ministra Vince Cablea a Boba Diamonda si finančník s případně tvrdým jménem od plic ulevil na adresu koaliční vlády.
Jenže uplynul sotva týden a z rozježených vlků jsou mírní beránci. Hester se rozhodnul, že nechce být nepřítelem lidu a nehodlá nahradit Goodwina v pozici nejnenáviděnějšího britského finančníka. Krátce poté, co šéf opozice David Milliband vystoupil s požadavkem, aby o výši Hesterova bonusu hlasoval parlament, nešťastník se své odměny vzdal. Nikoli z přesvědčení, spíše ze strachu. Není divu. Nešlo jen o útoky politiků a nenávistné komentáře v novinách.
Sídlo banky RBS v Londýně. (Ilustrační snímek)
Ve dnech, kdy Hester váhal, levicoví bloggeři vyčmuchali, že na 29. dubna tento bankéř slíbil zpřístupnit svou zámeckou zahradu ve prospěch charity. Vyzvali tudíž veřejnost, aby se do ní navezla v co největším počtu a uspořádala privilegovanému bankéři speciální „happening“. A s pomocí francouzských soudruhů slíbili zorganizovat blokádu Hesterova srubu v Alpách.
Britský premiér a ministr financí zatím trnuli hrůzou, že spolehlivý Hester pozici nenáviděného bankéře v zestátněném podniku pověsí na hřebík a akcie RSB půjdou drasticky dolů.
Zatímco ještě loni si elita v City rozdávala vysoké bonusy krize nekrize, letošní menší balíky jim najednou neprocházejí. Zchudlé obyvatelstvo se letos nezlobí, nýbrž zuří. A bankéři blbé náladě dnešních Britů rozumí a zajímají se o ni.
Generální ředitel Royal Bank of Scotland (RBS) Stephen Hester na archivním snímku
Kde začíná, a kde končí populismus
V Anglii se dá vystopovat generační módnost určitých povolání. Svého času nejtalentovanější a nejlépe vzdělaní Britové odcházeli do státních služeb (teď jsou to spíše ti, co od školy myslí na tučnou penzi a flexibilní pracovní dobu). Pak byla dlouho moderní žurnalistika (než účetní dokázali většinu nejlépe vzdělaných a nejlépe placených novinářů vyměnit za nezkušené a minimální mzdy dychtivé absolventy). Tou nejposlednější sférou, která jako magnet přetáhla elitu nejlepších univerzit, bylo právě finančnictví. A teoreticky je dotčená reakce bankéřů zvyklých nebývale dobře se platit, pochopitelná. Potíž je v tom, že chápání a trpělivost veřejnosti jsou pryč. Economist sepsul vládu, že podniká populistické kroky. Ale co nastane, když je nepodnikne? V roce 1780 ozbrojená chátra zaútočila na londýnskou banku. Dneska ozbrojené útoky nejsou nejspíš na pořadu dne, s výjimkou extremistů nikdo nemá chuť situaci dále zhoršovat.
Finanční krize vyléčila anglickou veřejnost z obdivu vůči mysteriózním finančníkům. Už nestojí o prestižně vzdělané, geniálně nadané, lehkomyslně riskující a přeplacené bankéře v ručně šitých oblecích, manipulujících světem z luxusních kanceláří ověšených konceputálními uměleckými díly stejně nejisté hodnoty. Anglie chce zpátky svého nudného, výsostně opatrného patrona v nezajímavém konfekčním obleku a s obrazem stejně nudného pradědečka za zády. Anglie chce od svých bankéřů starou dobrou a třeskutě nemoderní jistotu a spolehlivost.
Muž prochází kolem sídla banky RBS v Londýně. (Ilustrační snímek)
P.S.: Zdá se, že dokonce i Bob Diamond (Barclays Bank), který se nedávno nechal slyšet, že bankéři se nemají za co omlouvat, obrací. Kontaktoval vládní ministry s tím, že by rád přehodnotil otázku vlastního bonusu za uplynulý rok. Nerad by se na místně nejnenáviděnějšího bankéře v zemi ocitl on sám. A vedení (z 83 procent státní) RBS zvažuje - ve snaze předejít dalším kontroverzím - zrušení bonusů vůbec.
