„Po těch vleklých problémech jsme opravdu šťastní ... pokusíme se dostat do Británie, jak nejrychleji to půjde, abychom si tam mohli zařídit živobytí a budoucnost pro naše děti,“ radoval se 46letý Tadž Bašír, který před dvaceti lety uprchl ze Súdánu před občanskou válkou.
Byl jedním z asi 75 migrantů z Iráku, Sýrie, Etiopie a Súdánu, kteří se na rybářském člunu snažili dostat z Libanonu do Itálie. Pašeráci lidí je ale v říjnu 1998 opustili u kyperských břehů, u britské základny Akrotiri, jež tam zůstala z dob, kdy byl středomořský ostrov britskou kolonií.
Během let se skupina zmenšila na 31, protože někdo se rozhodl vydat do jiných evropských zemí, jiní se vrátili do vlasti. Bašírovi se mezitím narodily tři děti.
Ti, co na Kypru zůstali, léta vedli právní bitvu za to, aby mohli odcestovat do Británie. Londýn to odmítal s tím, že konvence o uprchlících se nevztahuje na základny, které má na Kypru.
Soudní pře se během let přesunula z Kypru do Británie. Věcí se měl koncem listopadu začít zabývat britský nejvyšší soud. Vláda v Londýně ale mezitím šesti rodinám „vzhledem k velmi neobvyklým okolnostem“ udělila povolení k trvalému pobytu.
„Kdekoliv v Británii bude lépe,“ řekl Bašír, který stejně jako další uprchlíci žije s rodinou na britské základně Dekelia na Kypru ve zchátralých plechových barácích určených dávno k demolici. Říká, že život v Británii jeho a dalším 14 dětem, kterých se rozhodnutí britské vlády také týká, dá šanci na lepší budoucnost.
Nemyslí si, že by neobvyklý krok britských úřadů znamenal precedens pro ostatní uprchlíky, kteří se dostanou na britské základny na Kypru, protože toto „ojedinělé“ rozhodnutí prý padlo „na velmi výjimečném základě“.
