I když brazilský volební zákon 9.504/97, který zakazuje dělat si legraci z politiků po dobu tří měsíců před volbami, existuje už třináct let, dosud si na něj skoro nikdo nevzpomněl anebo ho vůbec nebral na vědomí. To se ale v minulých dnech změnilo.
Teď nabyl na aktuálnosti, za tři měsíce totiž půjdou obyvatelé nejlidnatější země Latinské Ameriky k prezidentským volbám. Podle rozhodnutí nejvyššího soudu tak v Brazílii začal platit zákaz používání "triků, sestřihů nebo ukázek audio- a videonahrávek, jež by mohly zesměšnit politického kandidáta, jeho stranu nebo koalici, kterou zastupuje". Omezení platí pro všechny televizní i rozhlasové stanice.
"Umíte alespoň kouřové signály nebo přivolat déšť? To taky ne!?" diví se prezidentský kandidát opozice José Serra, který si coby kandidáta na viceprezidenta vybral demokrata da Costu s křestním jménem Indio, což znamená indián.
Diktát, čemu se mají Brazilci smát a kdy, rozlítil umělce, televizní moderátory, kreslíře i herce. Naplánovali protesty proti kontroverznímu "zákonu, jenž zakazuje smích" a s mottem "Humor bez cenzury!" vyšli na pláže v brazilských velkoměstech Rio de Janeiru a Fortaleze.
Za legraci se platí
Kritizovaný zákon, který zavání érou vojenského režimu s všudypřítomnou cenzurou, prosadili v roce 1997 zákonodárci s odůvodněním, že zabrání lidem ovládajícím lokální soukromá média zneužít svého vlivu.
Politická satiraoznačuje žánr umění, který prostřednictvím výsměchu, karikatury, ironie upozorňuje na nedostatky i záporné vlastnosti politiků a vysmívá se jim. |
Takový oblastní politik totiž mohl svého méně mediálně protřelého rivala celkem bez potíží zdiskreditovat. Stačilo ho několik týdnů před volbami hanět a zesměšňovat v rádiu a televizi. Propagace jednotlivých kandidátů prostřednictvím soukromých stanic je v Brazílii běžná.
Loni se starého zákona chopil poslanec komunistické strany Flávio Dino, upravil dva odstavce a novelu se mu podařilo prosadit. A jakékoli zesměšnění, které kandidáta "vrhne do špatného světla", teď rozhlasovou nebo televizní stanici může vyjít v přepočtu až na více než 2,1 milionu korun.
"Znáte nějakou jinou demokratickou zemi, která by měla takové pravidlo?" hněvá se jedna z ikon brazilské politické satiry Marcelo Tas. "Vždyť jestli chcete větší legraci, podívejte se na Monty Python," poukázal na proslulé humoristy z Británie.
"Jako by nám ukazovali, že nemáme dost rozumu poznat satiru," uvedl jeden z karikaturistů magazínu Época. Přesto si spolu s dalšími kreslíři může přece jen oddechnout. Brazilský zákon se totiž netýká tištěných médií, takže karikatury mohou vycházet dál. Prozatím.
Karikovat Putina? Zakázáno
Stejné štěstí ale nemají třeba karikaturisté v Rusku. Místním kreslířům, kteří by chtěli znázornit někdejšího prezidenta a současného premiéra Vladimira Putina, už řadu let nezbývá než si ho čárat prstem ve vzduchu. Pokud nechtějí přijít o práci.
Karikatury Michaila Zlatkovského
Putin krátce po nástupu do Kremlu před deseti lety zakázal jakékoli karikování své osoby. Kreslířům prý vzkázal, aby "své usmrkané nosy a erotické fantazie zaměřili jiným směrem". Po několika letech svobody tisku, kterou Rusové jen nakrátko zažili s Borisem Jelcinem, vděčným cílem kreslířů, tak karikaturisté museli svá pera uložit do penálů.
O něčem takovém loni nejspíš mnohdy sníval bývalý slovenský premiér Robert Fico. I on se stal vděčným cílem satiriků. Kvůli karikatuře od kreslíře deníku SME Martina Šútovce (tzv. Shooty) se dokonce soudil. Podle Fica Shooty zesměšňoval jeho zdravotní stav, několikrát předtím se totiž vymluvil z jednání parlamentu kvůli bolestem krční páteře. Karikaturista ho na obrázku vyobrazil jako "bezpáteřního člověka".
Soudkyně letos v červenci žalobu zamítla s tím, že se "karikatura týkala jeho veřejného postavení a nezesměšňovala jeho tehdejší zdravotní stav".
Karikatura, která pobouřila slovenského premiéra Fica
Oblibu politické satiry a karikatur u našich východních sousedů dokládá i událost před červnovými volbami do parlamentu. Shooty vyvěsil na svůj internetový profil na Facebooku zprávu, že by si rád pronajal tři billboardy, na které by umístil své předvolební karikatury.
Ve vzkazu požádal o malý příspěvek a spustila se lavina. Slováci mu začali okamžitě posílat peníze a nakonec mu na účtu přistálo na padesát tisíc eur.
V BRAZÍLII SE UTKÁ OSTŘÍLENÝ MATADOR S POLITICKÝM NOVÁČKEMZa necelé tři měsíce, v neděli 3. října, vhodí miliony brazilských voličů do volebních uren lístek se jménem svého kandidáta. Na první pohled by favoritem měl být zkušený politický harcovník José Serra, který kandiduje za Brazilskou stranu sociální demokracie (PSDB). Má za sebou dlouholeté zkušenosti z kongresu, senátu a zastával i úřad ministra pro plánování a resort zdravotnictví. Jenže ve skutečnosti sotva šlape na paty někdejší poradkyni a šéfce kabinetu současného prezidenta Inácia Luly da Silvy Dilmě Rousseffové. Pro třiašedesátiletou političku je boj o prezidentské křeslo vůbec prvním volebním kláním, jehož se účastní. Má však jednu velikou výhodu. Vybral si ji populární Lula da Silva, který ji velebí, seč mu síly stačí. Kdyby brazilský volební zákon umožňoval prezidentovi kandidovat třikrát po sobě, Lula by měl výhru téměř jistou. Podle odhadů mu fandí přes sedmdesát procent obyvatel Brazílie. Teď se proto alespoň snaží přesunout zájem veřejnosti na Dilmu a daří se mu to. Podle posledních odhadů si ji nyní za hlavu státu přeje 41,6 procenta lidí. Serrovi fandí o deset procent méně Brazilců. Třetí nejsilnější kandidátkou je s devíti procenty Marina Silvová ze Strany zelených. Málokdo v Brazílii věří, že se o novém prezidentovi rozhodne už začátkem října. Tamní voliči budou asi muset přijít ještě 31. října, na kdy je ohlášeno druhé kolo voleb. |
