Už jste za ty tři týdny od voleb zjistili, co jste udělali špatně?
Volby jsme vyhráli, ale strategicky je to porážka. Nemáme totiž žádné potenciální koaliční partnery. Poslední týdny jsme hodně času, možná až moc, věnovali přemýšlení o příčinách. Máme je zmapované, ale že bychom měli rovnou recept na příští volební vítězství, tak to ne. Pro mě bylo například velmi poučné, když jsem si pročítal několik stovek e-mailů. Lidé nám psali, proč nás volili, a také proč nás nevolili.
A k čemu jste došel? Jaké příčiny neúspěchu ČSSD jste odhalil?
Tou klíčovou je, že se sociální demokracii nepodařilo určit téma voleb, jako se nám to povedlo v roce 2008, kdy jsme ze zdravotnických poplatků udělali symbol arogance tehdejší Topolánkovy vlády. To zafungovalo. Teď byla ústředním tématem situace v Řecku. A nám se to podle mého názoru nepodařilo uchopit.
Vždyť jste v kampani říkali, že přece řecký scénář nám nehrozí.
Paralelu situace v Česku a Řecku jsme považovali za tak absurdní, že podle nás nemohla ovlivnit myšlení a chování lidí. Ale ukázal se opak. Na emoce lidí měly záběry z řeckých demonstrací vliv. Další téma, které se nám nepodařilo ovlivnit, byli "dinosauři". ČSSD je totiž velkou zavedenou stranou, proti které se dělaly protestní volby. Kandidátky jsme pojali velmi standardně, ale tyto volby standardní nebyly. Došlo k velké proměně jak politické scény, tak myšlení lidí.
A další příčiny neúspěchu? To asi nebude všechno, že?
Skoro absolutně jsme ztratili kontakt s nejmladší generací. Z pohledu našeho způsobu komunikace, slovníku i témat, která jsme volili... A poslední příčina je, že se nám nepovedlo oslovit středové voliče. Naše kampaň byla zaměřena hodně levicově, i proto, že jsme bojovali s potenciálním odlivem hlasů k Miloši Zemanovi nebo Janě Bobošíkové. Tomu se nakonec stejně zabránit nepodařilo. To všechno jsou důvody, proč jsme získali jen 22 procent hlasů.
Zajímavé je, že teď jako příčiny neúspěchu uvádíte i věci, které kritici ČSSD vyčítali už před volbami a Jiří Paroubek se jim vysmíval...
Ale to nebyla jen chyba Jiřího Paroubka. Bagatelizovali jsme to všichni. Je absurdní svalovat vinu jen na něj a udělat z něj obětního beránka. Já jsem na jižní Moravě dělal velmi kontaktní kampaň a lidé mi svoje názory, i negativní, říkali. Ale pak jsme viděli výzkumy veřejného mínění a ty nás utvrdily v tom, že naše kampaň je dobrá. Až příliš.
Příčiny neúspěchu ČSSD jsou jedna věc, ale jak si vysvětlujete, že žádná z ostatních stran s vámi nechce jednat o vládě? Že jste pro ně naprosto neatraktivní koaliční partner? Nezavinili jste si to až příliš velkou sázkou na povolební spolupráci s KSČM při sestavování nové vlády?
Rýsovaly se dva bloky a pro ČSSD to znamenalo, že jsme vsadili na jednu kartu: že by hlasy pro nás a KSČM měly v součtu víc než 100 mandátů, což by nám poskytlo vůči pravicovým stranám lepší vyjednávací pozici. A předpokládali jsme, že by středopravé strany mohly v důsledku toho změnit názor na partnerství se sociální demokracií. Jinak to vymezování vůči ostatním stranám bylo oboustranné. Nové strany jasně říkaly už před volbami, že se sociální demokracií ne.
Nový tým, jiná strategie, jiná kampaň
Jiří Paroubek hned po vyhlášení výsledku voleb rezignoval na post šéfa ČSSD. Vy jste pár dní nato řekl, že tím devalvoval výsledek vaší strany. Pořád si myslíte, že rezignovat neměl?
Jiří Paroubek byl silný předseda a koncentroval u sebe velké množství pravomocí. A logicky z výsledku voleb vyvodil zodpovědnost. Bylo to státnické rozhodnutí. Takovýto volební výsledek se nedá ustát bez personálních změn ve vedení. Ale druhá věc je, jak se změny načasují. Jiří Paroubek se rozhodl pod vlivem emocí a zklamání z volebního výsledku. Ale kdybych byl ve stejné pozici, asi bych to rozhodnutí načasoval jinak.
Přesvědčoval jste ho tenkrát v sobotu, aby to nedělal?
Ano. Argumentoval jsem tím, že v té době rezignovali předsedové stran, které ani nepřekročily pětiprocentní hranici. ČSSD sice neuspěla, ale byla první a má nejsilnější poslanecký klub. A podle mě nebylo vhodné, aby předseda vítězné strany končil ve stejnou chvíli jako absolutně neúspěšní předsedové Miloš Zeman, Cyril Svoboda nebo Ondřej Liška. Ale personální změny byly nutné a ještě budou. Potřebujeme nový začátek, a tím bude sjezd.
Jak dneska komunikujete s Jiřím Paroubkem? Podle našich informací nechodí ani na jednání poslaneckého klubu...
Jsme v kontaktu a předpokládám, že přijede na ustavující schůzi Sněmovny a v klidu si promluvíme o tom, co jsme nestihli. A také o jeho budoucnosti.
Jakou budoucnost myslíte? Mluví se o tom, že mu musíte najít nějakou funkci, aby ČSSD v budoucnu jako zhrzený expředseda neškodil, tak jako to dělal Miloš Zeman.
Jiří Paroubek je s ČSSD spojen mnohem více než Miloš Zeman. Prožil v ní dvacet let a věřím, že se nedostane do pozice Miloše Zemana. Ale je pravda, že upravení vztahu s bývalým předsedou je pro každou stranu citlivá věc, a já bych nerad dělal zbytečné chyby. I proto s ním chci mluvit o jeho roli ve Sněmovně, například v jakých chce být výborech.
Personální změny skončí jen odchodem Jiřího Paroubka? Není to trochu málo?
Každý ve vedení ČSSD má díl odpovědnosti. Rád bych teď dovedl ČSSD do sjezdu. A tam o každém z nás delegáti rozhodnou. Nikdo z nás nemá snahu se tvářit, že ve vedení několik let s Jiřím Paroubkem nebyl.
A co další tváře neúspěšné kampaně ČSSD, Petr Dimun a Jaroslav Tvrdík?
Určitě chci, aby v zázemí sociální demokracie došlo ke změnám. I ve stylu a obsahu naší politiky. Angažmá Jaroslava Tvrdíka skončilo s koncem volební kampaně. Je členem strany, ale nemá žádné funkce. Jsem rád, že se nám podařilo najít manažera pro podzimní volby, Jana Hamáčka. Jeho úkolem bude postavit nový volební tým, novou strategii, komunikaci s médii... Protože vyhlásit v poslední fázi kampaně bojkot některých médií bylo chyba. A Petr Dimun mě požádal o dovolenou a já to chápu. Je na něm, aby teď přemýšlel, jestli bude do nové koncepce zapadat.
Bojkot médií, který teď vnímáte jako chybu, byl ale před volbami prezentován jako jednomyslné rozhodnutí vedení ČSSD. Souhlasil jste s ním tedy?
Cítím se vinen v tom, že katalyzátorem byl incident v Brně (Sobotku napadl pěstí opilec na mítinku; pozn. red.). A když se o tom rozhodovalo, byl jsem v nemocnici. Ale kdybych v ní neležel, tak bych se přidal na stranu těch, kteří to nepovažovali za ideální řešení.
Oznámil jste záměr kandidovat na předsedu ČSSD. Tušíte, jakou změnu to pro vás bude znamenat?
Chci rozšířit záběr témat, kterým se budu věnovat. Ale nechci to dělat sám, rád bych využil mladší poslance, pokusil se z řad ČSSD vytáhnout zajímavé političky, které jsme zatím neukázali. To bylo také chyba.
A co styl vašeho vystupování? Nechystáte se být trochu razantnější, byť za cenu možného poklesu vaší popularity? Jak říká sociolog Jan Hartl, populárním politikem, jako jste vy, je vlastně člověk, který nikomu moc nevadí, ale nikdo ho moc nemiluje, je málo razantní...
To se ukáže. Řídit ČSSD není jednoduché, a pokud mám být úspěšný, musím být také razantní. Zejména směrem dovnitř sociální demokracie.
Pojďme si tedy vaši razanci otestovat. Váš kolega, místopředseda Roman Onderka, oznámil, že by rád prosadil zákaz spolupráce ČSSD s komunisty na všech úrovních, nejen ve vládě, ale i na krajské úrovni. Váš názor: ano, nebo ne? Razantně, prosím.
Ne. Nebyl by to pragmatický přístup. Na celostátní úrovni pro nás komunisté nejsou strategický partner, ale kdybychom si sami omezovali manévrovací možnosti na krajské a komunální úrovni, bylo by to chyba. Na úrovni krajů a obcí se dělají jiné typy politických rozhodnutí, například kde se opraví chodník nebo kdy se zateplí poliklinika.
O post lídra ČSSD se nejspíš utkáte s hejtmanem Michalem Haškem. Jaké u sebe vidíte přednosti a jaké jeho nevýhody?
To je těžké hodnotit. Ale je dobře, že je více kandidátů. Já budu mít díky následujícím měsícům výhodu, že lidé už budou vědět, jak povedu ČSSD. Ale může to být i nevýhoda. Chci převzít odpovědnost za výsledek senátních a komunálních voleb. Michal je talentovaný člověk, urazil už dlouhý kus cesty, vyzkoušel si různé pozice a záleží na něm, jestli se cítí zralý na pozici šéfa ČSSD.
