Nebudeme nic předstírat – známe se léta a vykání není namístě. Před rokem jsi mi řekla, že pokud prohraješ volby, staneš se řadovou členkou a nepůjdeš do dalších kampaní – změnila jsi rozhodnutí?
To je otázka. 3,67 procenta není až taková prohra.
To, že nejste v Poslanecké sněmovně, nepovažuješ za prohru?
Ne.
To se zjevně lišíme v pohledu na to, co je výhra a prohra.
Vím, co chceš slyšet, a tady to je: bylo to jedno z nejhloupějších vyjádření v mém životě a z politiky opravdu odejít nehodlám. Svůj postoj už jsem přehodnotila dříve. Suverenitě dalo hlasy o sto tisíc lidí více než v předchozích volbách a odejít by bylo nezodpovědné k nim.
A má smysl se tě ptát, co budeš dělat dál, když tak snadno přehodnocuješ své plány? Jak dalece je to důvěryhodné?
Je to důvěryhodné v tom smyslu, že všichni jsme lidé omylní a každý se může čas od času zmýlit. S manželem se věnuji byznysu, to platí, navíc učím na Vysoké škole mezinárodních vztahů a veřejné správy. Do budoucna si tu kombinaci ponechám.
Už si v politice nedáváš žádné cíle, při jejichž případném nesplnění odejdeš?
Poučila jsem se: už ne. Veřejný prostor mne vždy zajímal, neumím říct, jak dlouho budu s politikou spojena. Mám ráda možnost promlouvat do toho, co se děje kolem mě. Nejen v rodině či ve firmě, ale v širším prostoru.
Je opojné mít politickou moc?
Není to opojné. Je zajímavé moci něco změnit. Být šéfem čehokoliv pro mne nikdy nebylo opojné, naopak: je to těžká pozice.
Přemýšlela jsi, zda bys případnou politickou moc dokázala nikdy nezneužít?
Uvědomuji si velmi, že moc, ať už politická, mediální, moc peněz či jakákoliv jiná, je zneužitelná. Lidé jsou nádoby hříšné... samozřejmě mohu říct, že bych to nikdy neudělala, ale já nevím, co v životě udělám nebo neudělám. A nevím, před jaká rozhodování mne život postaví.
Tvá odpověď se mi líbí. Pochybuješ taky o tom, zda se do vysoké politiky vůbec někdy dostaneš?
O tom taky pochybuji.
Jak dlouho by tě bavilo hrát druhé housle, tedy pobývat mimo parlament?
Tak zatím jsem to dotáhla na nejpopulárnější političku v České republice, což považuji za slušný výsledek. Jinak myslím, že i mimoparlamentní strany mají svůj význam, svoji roli. Takže bude mě to bavit tak dlouho, dokud budu mít energii a cítit, že to může být něčemu užitečné.
Čím si vysvětluješ rozpor mezi svým umístěním jako nejpopulárnější političky v průzkumu STEM a volebními prohrami svého politického bloku?
Mně to dohromady jde. Protože ta partaj dostala v několika krajích nad pět procent, ale v průzkumech z mně neznámých důvodů dostávala nula až jedno procento. A lidé se rozhodují mimo jiné podle průzkumů.
Zmínila jsi, že Suverenita nabrala až sto tisíc lidí. Ale když vidíš obrovské skoky partají Johna nebo Kalouska, tak to je jiná káva, že?
Samozřejmě. Tak mají... jiné schopnosti, jiné možnosti...
Může mít jakákoliv vláda tvoji důvěru, když se v ní neangažuješ?
Samozřejmě. Nastudovala jsem si celou koaliční smlouvu, abych nebyla za zlou, úpornou a hnusnou babu. A s klidným svědomím chválím tři věci. Tedy jinak je to děsný blábol. Ale co může prospět lidem v této zemi: zaprvé sice marginální, ale velmi užitečné opatření, že úředník na úřadě nesmí žádat po občanovi potvrzení, které si může vyžádat na jiném úředníkovi. To pokládám za průlomové.
Tomu by Ota Černý řekl vítězství občana.
Určitě. Pak oceňuji realistický postoj koalice k euru, už žádné hurá do toho. A do třetice realistický postoj k ekologické politice. Už je tam trochu pokory k té přírodě.
Boj proti korupci tě neoslovil?
V tuto chvíli jsou to už prázdná slova. Protože kromě deklarace tohoto boje vidíme lidi z jedné firmy na třech ministerstvech a stále ještě nezrušenou obří ekologickou zakázku. Jsem zvědavá, jak vláda odčiní tu kocovinu, do které se občan dostává.
Proč je koaliční smlouva blábol?
Má vnitřní rozpory. Například na straně 13 se píše, že se koaliční strany zasadí o jednotnou evropskou energetickou politiku. A na straně 38 se už píše o české energetické politice. Cituji: koalice připraví státní energetickou koncepci a surovinovou politiku, aby byl zajištěn atd. Mně to přijde ve velkém rozporu.
Ale v tom není rozpor. Zatímco se zasazuješ o jednotnou evropskou politiku, což je cesta na řadu let, musíš mít současně státní energetickou koncepci.
Mně to prostě přijde v rozporu. Dále mi přijde v rozporu, že vláda prosadí ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti, když nemá ústavní většinu. Chybí jí dva poslanci, takže zjevně chce nakupovat poslance, jak se to už dělo. Pikantní dále je, že vláda deklaruje zájem použít příjmy z privatizace na důchodovou reformu, ale už neříká, co bude privatizovat, zato říká, co nebude.
