Potíž je, že proti němu stojí veřejné mínění, významná část vlastní strany i někteří jeho nejbližší spolupracovníci.
"Je neuvěřitelné, jaké riziko na sebe Blair bere," shrnuje pocity mnohých Londýňanů britský státní úředník, který si nepřál zveřejnit jméno. "Vše vsadil na jednu kartu, a pokud se to celé zvrtne, snadno se z něj může stát politická mrtvola."
Londýn je jediným zásadním spojencem Washingtonu a vláda opakuje, že v případě nutnosti je ochotna zasáhnout proti Iráku i bez schválení akce Spojenými národy. Jenže více než polovina Britů je proti akci bez jasného mandátu OSN, pro operaci "na vlastní pěst" je jen necelých dvacet procent lidí.
A v tom je právě problém - nemálo Britů je přesvědčeno, že premiér země zakládající si na dávných demokratických tradicích by neměl jednat v rozporu s názorem veřejnosti.
Londýn v minulých týdnech zažil milionovou demonstraci odpůrců války, město je oblepeno letáky s nápisem V mém jménu ne!, diskusím o válce se není možné vyhnout ani nad sklenicí piva v narvaných hospodách v londýnském centru. A ke kuřecímu kari v malé restauraci dostanete leták, v němž stojí, že v šest večer po případném začátku války vypukne v centru Londýna velký protest.
Tony Blair opakuje, že stále existuje velká šance, že úder bude posvěcen Radou bezpečnosti - k tomu směřuje i nová ofenziva britské diplomacie, která přišla s mírným kompromisem v požadavcích rezoluce. Jen málo Britů však nyní věří, že rezoluce by mohla nakonec projít přes francouzské či ruské veto.
Děj se co děj, zdá se nyní, do týdne či dvou přijde americko-britský úder, a premiér tak bude hrát vabank. Blair zjevně počítá s tím, že případná válka bude rychlá a úspěšná a že v euforii budou dřívější pochybnosti zapomenuty.
Pokud však nepůjde vše hladce, jeho osud vlivného vůdce a politika může být zpečetěn. Již nyní proti němu otevřeně vystupuje vlivné křídlo Labouristické strany a není vyloučeno, že se ho jeho odpůrci pokusí sesadit. V parlamentu se, poněkud paradoxně, ve své politice vůči Iráku významně opírá o hlasy konzervativní opozice.
O víkendu dokonce pohrozila odchodem z vlády ministryně pro mezinárodní rozvoj Clare Shortová. Uvedla, že pokud se Británie vydá do války bez mandátu OSN, rezignuje. Odpor Britů proti válce má různé důvody. Nejčastěji je možné zaslechnout, že Bush, ani Blair je dosud nedokázali přesvědčit, že "zlotřilý Saddám" opravdu představuje pro ostrovní zemi nebezpečí, jež by stálo za válku.
|
Politici a diplomaté hrozí, že válka je přinutí odejít Pokud začne válka, odejde v západních zemích ze státních služeb na protest nemálo osob. V Británii pohrozila demisí v případě, že útok nebude schválen OSN, ministryně Clare Shortová. Britský tisk navíc uvedl, že ke stejnému kroku se chystá několik dalších vládních úředníků včetně tří poradců ministrů. V pondělí se na protest proti válce rozhodl rezignovat vysoce postavený americký diplomat, totéž učinil včera poradce pro zpravodajské služby australského premiéra Johna Howarda. Demise amerického činitele Johna Browna, který sloužil v diplomatických službách v řadě východoevropských metropolí včetně Prahy, je v USA druhá svého druhu za necelý měsíc. Před ním rezignaci kvůli Iráku podal politický poradce na americkém velvyslanectví v Aténách John Brady Kiesling. Brown uvedl, že "s čistým svědomím" nemůže podporovat válečnou politiku George Bushe. "Na celém světě jsou Spojené státy stále více spojovány s neospravedlnitelným užitím síly. Prezidentovo ignorování názorů jiných národů dává vzniknout století antiamerikanismu," dodal. Australský zpravodajský analytik Andrew Wilkie, poradce premiéra, svoji rezignaci zdůvodnil tím, že australská podpora válce je "hloupá" a nestojí za rizika s tím spojená. Podle něho útok jedině podnítí Saddáma Husajna k užití zbraní hromadného ničení. |
 Britský premiér Tony Blair opouští své sídlo v londýnské Downing Street a směřuje do parlamentu, aby přednesl projev kvůli Iráku. (25. února 2003) |
