Bitva o Stalingrad, mohutná operace, která skončila 2. února 1943, znamenala zlom na východní frontě a nacistické armádě přinesla zničující porážku. Podle historiků bylo v tehdejším Stalingradu zabito, zraněno nebo zajato 1,5 milionu německých vojáků; sovětské ztráty dosahovaly výše 1,2 milionu.
Rusko si výročí vítězné bitvy připomíná prakticky po celé zemi. Vojenské přehlídce ve Volgogradu podle ruských novinářů přihlíželo 30 000 lidí.
Prezident Vladimir Putin položil květiny k památníku padlých hrdinů. Uvedl, že by lidé v Rusku neměli propadat malomyslnosti. „Nemáme právo na polovičatost, malověrnost a nerozhodnost, musíme se v našich skutcích vyrovnat činům otců a dědů,“ řekl Putin. Rusové podle prezidenta budou kráčet jen kupředu, budou silní a čestní, nastupující generaci předají slavné tradice velkého ruského národa.
Putin svůj projev přednesl šest týdnů před volbami, v nichž bude usilovat o čtvrtý prezidentský mandát. Svou mobilizační řečí chtěl občany očividně povzbudit k větší volební účasti, která je podle sociologů jediným nejistým prvkem hlasování. Předpokládá se, že k urnám přijde přes 60 procent voličů. Putin je ve volbách prakticky jistým vítězem.
Jedli jsme jen hlínu, vzpomíná ruská stařenka na bitvu u Stalingradu |
„Obránci Stalingradu nám zanechali velké dědictví - lásku k vlasti, odhodlání bránit její zájmy a nezávislost, být pevní před jakoukoli zkouškou, pečovat o rodnou zemi a pracovat pro její rozkvět. V těchto prostých a jasných pravdách je podstata našeho života,“ citovala z prezidentova projevu agentura TASS.
Centrálních volgogradských oslav se podle agentury TASS účastní 200 pozvaných hostů z deseti zemí, včetně Německa, Británie a Francie. Z České republiky podle mluvčí KSČM Heleny Grofové odjeli do Ruska na pozvání spřátelených organizací místopředseda strany Josef Skála a poslanec Zdeněk Ondráček.
Němci zástupce nevyslali
Výročí konce bitvy u Stalingradu připomíná i řada německých médií. Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung o německé porážce píše jako o začátku konce Hitlerovy říše. Server Deutsche Welle ji zase označuje za zvrat ve druhé světové válce. Německá média podrobně líčí vývoj tehdejších bojů a píší i o osudu desetitisíců obyvatel města, kteří přišli o život při německém bombardování. Připomínají také to, že z více než 100 000 zajatých německých vojáků se jich domů vrátilo jen kolem 6 000.
Bitva o StalingradÚtok na Stalingrad byl součástí širší německé ofenzívy zahájené koncem června 1942. Jejím hlavním cílem bylo získat kontrolu nad ropnými poli na Kavkaze. Spolu s tím měl být dobyt také Stalingrad, průmyslové město a důležitý dopravní uzel ležící na Volze. Do značné míry prestižní úkol obsadit město nesoucí jméno samotného ruské vládce Josifa Stalina byl svěřen 6. armádě vedené generálem Friedrichem Paulusem. Aby si pojistil výhru, nechal Hitler ke Stalingradu povolat ještě 4. tankovou armádu generála Hermanna Hotha, jež se měla původně účastnit tažení na Kavkaz. Do bojů byly na německé straně nasazeny i italské, chorvatské a rumunské jednotky. Boje kolem města, ze kterého sovětská generalita vytvořila centrum obrany, začaly 17. července 1942 a trvaly půl roku. Obránci Stalingradu pod velením generála Vasilije Čujkova byli nejprve zatlačováni stále hlouběji k řece Volze, za kterou nesměli podle Stalinova rozkazu ustoupit. V době největšího německého postupu držel Čujkov z celého města pouze malý pruh země, široký v nejužším místě jen několik set metrů. V listopadu 1942 však Rudá armáda zaútočila na severní a jižní křídlo nepřátel a po čtyřech dnech tuhých bojů obklíčila německou 6. armádu. Její velitel Paulus nakonec 31. ledna 1943 kapituloval. Menší část jeho jednotek, jež byla odříznuta v severní části města, pokračovala v odporu ještě dva dny. Během urputných bojů utrpěla Rudá armáda obrovské ztráty; počet mrtvých, zraněných či nezvěstných podle všeho překročil jeden milion. Na straně agresora bylo přes 800 000 mrtvých, zraněných či zajatých. Ze zhruba 91 000 německých vojáků, kteří počátkem roku 1943 upadli do ruského zajetí, se jich po válce do vlasti vrátilo jen pět až šest tisíc. Porážka německých vojsk znamenala obrat v do té doby převážně úspěšném tažení wehrmachtu Ruskem. Rudá armáda poté převzala iniciativu a zastavila se až v květnu 1945 v Berlíně. |
Z německých politiků si 75. výročí všímá třeba předseda poslanců strany Levice Dietmar Bartsch, který na Twitteru vyjadřuje zklamání, že kancléřka Angela Merkelová na dnešní vzpomínkové akce ve Volgogradu neposlala žádného člena své vlády.
K pomníkům mrtvých vojáků Rudé armády v pátek po celé zemi lidé přinášejí květiny, na dnešek i sobotu je naplánováno mnoho slavnostních koncertů a shromáždění.
Ve městě ještě žijí pamětníci
Ve Volgogradu a okolí ještě žije 289 účastníků bitvy, většině z nich ale zdraví jen málokdy dovolí vyjít z domova.
Stalingrad dostal sice v roce 1961 v rámci destalinizace jméno Volgograd, ale z rozhodnutí místní radnice se městu několikrát ročně symbolicky vrací starší název. Kromě dnešního dne je to například 9. květen, který Rusové slaví jako den vítězství nad nacismem.
Město se na oslavy připravovalo dlouhodobě. „Přípravy oslav 75. výročí stalingradské bitvy zahrnuly celou oblast. V regionu v rámci komplexních úprav byly obnoveny parky a zelené plochy, opraveny válečné památníky. Do pořádku se daly desítky objektů, byl otevřen nový most a magistrála, opraveny ulice a letiště. Takové množství odvedené práce bylo možné jen díky účasti a podpoře prezidenta Putina,“ citoval server Volga-Media gubernátora Andreje Bočarova, který při přijetí veteránů bitvy vybídl rovnou k přípravě oslav 80. výročí.
Vybičované vlastenectví a klesající úroveň znalostí si ale podle listu Novyje izvestija vybraly daň: plakáty zvoucí k oslavám zobrazují nikoli sovětský, ale německý tank. Podobné omyly se v Rusku v posledních letech přihodily opakovaně.