Běžné cihly se vypalují ve vysokohorkých pecích, což uvolňuje velké množství škodlivého oxidu uhličitého. Biocihly lze vytvarovat při pokojové teplotě. Při jejich výrobě navíc vzniká jako vedlejší produkt dusík a draslík, které jsou důležitou složkou komerčních hnojiv.
„V tomto příkladě vezmete něco, co se považuje za odpad a uděláte z toho vícero produktů. Stejný proces lze použít pro jakýkoliv odpadní tok. Je to přehodnocení věcí,“ řekl Dyllon Randall, který na projekt dohlížel. Moč označil za tekuté zlato.
Pevnost cihel se podle něj dá různě modifikovat. „Čím déle necháte malé bakterie vyrábět tmel, tím pevnější ten produkt bude. Tento proces můžeme optimalizovat,“ prohlásil.
Nápad využít močovinu k vytvoření biocihel testovali už dříve ve Spojených státech. Tam ale pracovali s umělými produkty. Pravou lidskou moč použila k výrobě cihly jako první magisterská studentka univerzity v Kapském Městě (UCT) Suzanne Lambertová, uvedla škola.
„Díky pokroku ve výzkumu tady na UCT je nyní možnost vytvořit skutečně udržitelný stavební materiál,“ poznamenal student Vukheta Mukhari, který s Lambertovou spolupracuje.
Moč badatelé nashromáždili ze speciálně upravených mužských pisoárů v jedné z budov UCT, napsal The Guardian. K výrobě jedné cihly je potřeba 25 až 30 litrů moči. Kromě samotné cihly se však z tohoto množství vyrobí i kilogram hnojiva.