Několik desítek lidí v otrhaných šatech postává před budovou pražského hlavního nádraží už před osmou hodinou. Důvod? Chtějí dostat stravenky za sto korun. Ty ale obdrží až poté, co je ve Fakultní nemocnice na Bulovce vyšetří lékař a udělá jim rentgen, aby zjistil možnou nákazu tuberkulózou.
Když nacpaný autobus, ve kterém někteří musí i stát, dorazí k nemocnici, je už klid. Všichni spořádaně dojdou do hasičského vytápěného stanu, kde dostanou plněnou bagetu a znovu jsou jim překontrolovány doklady. Pak se mohou pomalu odebrat do čekárny.
"O akci jsem se dozvěděl v Naději. Jde mi o mé zdraví. Doufám ale, že tuberu nemám," říká třicetiletý Martin, který už na ulici žije a spí půl roku. Ostatní mluví stejně jako on - chtějí odhalit možné nemoci.
Lékaři i humanitární pracovníci však vědí své - nebýt odměny, nepřijel by nikdo. "Myšlenku takzvané motivované pomoci jsem převzali ze Západu. Ukázalo se, že to funguje. Bezdomovci patří mezi rizikovou skupinu, kde je výskyt tuberkulózy asi stokrát vyšší než u běžné populace. Ohrožují tak ale i lidi kolem. Obzvláště ty citlivější nebo nemocné," vysvětluje vedoucí lékař Národní jednotky dohledu nad TBC Luděk Trnka.
Program začal loni v květnu. Z necelých dvou tisíc vyšetřených bezdomovců muselo být hospitalizováno dvaatřicet. Ve čtvrtek přibyli další dva. Čtvrtina nemocných přitom patřila k vysoce infekčním zdrojům nákazy. Práce s bezdomovci není jednoduchá, shodují se lékaři. Nemocemi se to mezi nimi jen hemží.
"Mezi lidmi z minulého autobusu byl jeden s pokročilou gangrénou nohy. Zápach byl tak silný, že v celé chodbě nebylo dlouho vidět živého člověka. Téměř samozřejmostí je u nich také svrab. Trpí jím asi osmdesát procent bezdomovců," říká jeden z lékařů František Krejbich.
Bezdomovec Martin mezitím odchází do ordinace, protože na něj přišla řada. Zkusí si vzpomenout, jestli byli jeho rodiče nějak nemocní, a popíše své případné problémy. Z rentgenu se vrací s úsměvem - zatím doktoři nic nenašli.
