Ti první vynakládají na tyto účely (v přepočtu na jednotky kupní síly) celých 4687 eur, ti druzí třicetkrát méně, tedy jen 160 eur.
Země okolo Středozemního moře jsou vůbec u těchto výdajů skoupé - nejen ve Španělsku, ale ani v Řecku, Itálii či Portugalsku nepřekračují výdaje na tento účel hranici 700 jednotek kupní síly.
Všechny tyto země a také Nizozemsko vydávají na podporu rodin méně než jedno procento svého hrubého domácího produktu. U Španělů je to 0,2 procenta HDP.
Kandidátské země předstihly členy unie
To i Slovinsko, jež v ekonomické výkonnosti zaostává za Španěly i Italy, vydává na tyto účely o polovinu více. A Slovensko, druhá kandidátská země, která byla zařazena do výzkumu Evropského statistického úřadu, v této oblasti předstihuje nejen Španěly, ale i Portugalce, a navíc nijak zvlášť nezaostává za poměrně bohatou Itálií.
Lze soudit, že podobně na tom bude i Česká republika, která nebyla do průzkumu zařazena.
Je to paradox: rodinné příspěvky jsou nejnižší tam, kde právě během devadesátých let nejvíce klesla porodnost. Ta klesala v celé unii. Jen pár zemí ji dokázalo udržet aspoň na úrovni roku 1990: vedle Německa a Británie se to týká už jen tří skandinávských členů unie, totiž Dánska, Švédska a Finska.
Většina zemí se pokoušela čelit klesající porodnosti právě zvyšováním různých podpor pro děti a rodiny.
Na jihu Evropy mají menší výhody
Výjimkou bylo pouze Nizozemsko, kde suma plateb pro rodiny poklesla o sedminu. Zato v Lucembursku se rodinné platby zvýšily o 156 procent, v Německu o čtyři pětiny a v Irsku o dvě třetiny.
Tyto podpory samozřejmě nezahrnují vše: ponechávají stranou takové věci, jako řadu daňových úlev u dětí, státní výdaje na jesle a školky, dětské domovy a různé další služby. Ale i po započtení všech těchto položek soudí autoři unijní analýzy, že z hlediska příspěvků pro rodiny s dětmi do osmnácti let "převládá na jihu Evropy méně výhodná situace".
Obecně dávají unijní státy u rodin přednost různým podporám v hotovosti. Jen ve Skandinávii a také ve Španělsku a Portugalsku hrají větší roli různé zvýhodněné služby.
Tak Dánsko poskytuje svým rodinám v hotovosti prostředky odpovídající asi 1260 jednotkám unijní kupní síly na hlavu. Pokud se však započtou výdaje na různé služby pro děti, pak Dánsko předběhne i Lucemburčany.
U Španělska se tím situace nijak zvlášť nemění - i po započtení všech těchto výdajů jsou na tom Španělé relativně hůře než Slováci.
Není divu, že role rodinných podpor v sociální síti se liší podle té které země. V Lucembursku činí osminu všech sociálních výdajů, v Irsku devítinu, v Rakousku dvanáctinu. Zato ve Španělsku jen jednu jedinou setinu.
