Unie svobody, i když v ní teď asi převáží krajně pragmatické křídlo vedené Ivanem Pilipem, však zůstává schizofrenní. Může se jen kojit nadějí, že desítka poslanců dokáže v konkrétní parlamentní práci víc, než dosud dokázali proti krajnostem Špidlovy "solidární politiky" její vyjednavači.
Paradoxně teprve právě odchod Hany Marvanové sociální demokraty pohnul k tomu, aby alespoň uvažovali o ústupcích nad gigantickým dluhem. Bez trochu nepříjemného partnerství s unionisty sice nejsou v koncích, ale jsou s komunisty. A to je možná ještě horší.
Hana Marvanová nepůsobí dojmem politika "věčných návratů", jakým je její bývalý spolupředseda Cyril Svoboda. Nepůsobí však ani dojmem rohovníka, který hází ručník do ringu. Kdyby však chtěla pokračovat v politice se svým liberálním přesvědčením, nemá teď kde a s kým. Unie svobody se totiž před sociálními demokraty položila na hřbet a nastavila poddansky krk.
S trochou hořké ironie by se nyní mohla přejmenovat na stranu liberálně sociální. Už v této chvíli je jasné, že na politickém trhu není po klasickém otevřeném a kosmopolitním liberalismu poptávka. Nebo ho prodávají neuvěřitelní packalové.
