V době svého zrodu měla OSN 51 členských zemí; dnes jich má 193. Ačkoliv se však Rada bezpečnosti v roce 1965 rozrostla o čtyři místa, když se počet křesel pro nestálé členy zvýšil ze šesti na deset, složení stálých členů se od roku 1945 nezměnilo.
Od té doby prošel svět mimořádnými proměnami. Kromě mezistátních konfliktů a šíření zbraní – zejména zbraní hromadného ničení – se objevily nové výzvy, jako jsou terorismus nebo zapojování nestátních aktérů do vnitřních konfliktů. Současně s tím se radikálně proměnila také globální distribuce hospodářské a politické moci, která připravila půdu pro vznik multipolárního mezinárodního uspořádání.
Reforma je nevyhnutelná
Neměnné složení Rady bezpečnosti představuje v tomto prostředí značné omezení schopnosti mezinárodního společenství řešit globální problémy. Konflikty se vlečou bez náležité akce ze strany orgánu, který byl založen kvůli jejich řešení. Civilisté umírají po tisícovkách, jsou vyháněni z domovů nebo čelí otřesnému porušování lidských práv, avšak Rada bezpečnosti zjevně není schopna či ochotna jednat. Reforma rady je proto naléhavá a nevyhnutelná.
Většina členských států OSN upřednostňuje vytvoření nové rady s rozšířenou sestavou stálých i nestálých členů. Tato většina odráží sílící pocit, že svět by byl stabilnější a bezpečnější v posíleném a aktualizovaném multilaterálním systému. To znamená přidat nové hlasy odrážející svět, ve kterém dnes žijeme. Teprve pak bude mít Rada bezpečnosti legitimitu zasahovat v dnešních četných konfliktech.
Hlasování o bezletové zóně nad Libyí v Radě bezpečnost OSN (17. března 2011)
Reformovaná Rada bezpečnosti by odrážela zrod nových mocností a jejich ochotu podílet se na udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Ve finanční a hospodářské oblasti už tato nová multipolarita vedla k reformám kvót v Mezinárodním měnovém fondu a vyústila v upevnění skupiny G-20 coby hlavní platformy multilaterální koordinace hospodářské politiky.
Kontrast s otázkami míru a bezpečnosti bije do očí. Celé světové regiony, jako jsou Afrika nebo Latinská Amerika, jsou vyřazeny z jádra rozhodování. Vládnoucí orgán, který není reprezentativní, živí nejistotu a frustraci těch, na něž se vztahují jeho rozhodnutí, což podkopává legitimitu – a tím i efektivitu – jeho počínání.
Budeme na tom tratit, anebo získávat všichni
Největším rizikem, jemuž čelíme, je eroze důvěryhodnosti Rady bezpečnosti a spolu s ní i snižující se schopnost čelit těžkému ohrožení míru. Budou-li mezinárodní krize nakonec řešit koalice zemí na okraji Rady bezpečnosti a způsobem vysmívajícím se mezinárodnímu právu, pak na tom budeme tratit všichni.
Schválení sankcí vůči Íránu předcházela tvrdá vyjednávání mezi členy Rady bezpečnosti OSN (9. června 2010)
Americký prezident předsedal Radě bezpečnosti OSN poprvé (24. září 2009)
Ponaučení z nedávné minulosti jsou zřejmá. V jakémkoliv konfliktu jsou pro dosažení míru nepostradatelné účast a závazek sousedních zemí. Pouze rozšířená Rada bezpečnosti může umožnit efektivní řešení konfliktů po celém světě.
Mezinárodní společenství si nemůže dovolit odkládat reformu. Je naší povinností zachovat multilaterální systém míru a bezpečnosti – tento výdobytek mezinárodního společenství pomohl navzdory svým nedostatkům uchránit planetu před další válkou globálního rozsahu.
Pouze zvýšení počtu křesel pro stálé i nestálé členy může napravit nedostatečné zastoupení v Radě bezpečnosti a adaptovat radu na realitu jednadvacátého století. Nedostanou-li nové členské země a regiony nabídku místa u stolu, začne rada stále více ztrácet na významu – a svět, který dnes naléhavěji než kdykoliv dříve potřebuje mechanismus účinného řešení konfliktů, pak na tom bude daleko hůře.
Antonio de Aguiar Patriota, ministr zahraničních věcí Brazílie
Antonio de Aguiar Patriota je ministrem zahraničních věcí Brazílie.
Copyright: Project Syndicate, 2013. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
