"Rozhodli jsme se mu ji přišít zpět. A to i přesto, že jeho život ohrožovala velká ztráta krve. Kromě amputované ruky měl totiž ještě i poraněnou tepnu v třísle. Přišití ruky je navíc velmi časově náročný operační zákrok," uvedl plastický chirurg českobudějovické nemocnice Pavel Kurial.
Na sále tak vedle sebe současně pracovaly dva operační týmy. Zatímco traumatologové obnovovali těžce zraněnému muži utržený sval v třísle a ošetřovali poraněnou tepnu, plastičtí chirurgové mu zachraňovali ruku.
"Levé předloktí viselo pacientovi na zbytcích kůže, několika šlachách a dvou nervech. Šlo tak prakticky o úplnou amputaci. Navíc v délce osmi centimetrů byly veškeré tkáně buď rozdrceny, nebo zcela chyběly," popisuje chirurg Pavel Kurial.
Ačkoli se jako nejjednodušší řešení nabízela amputace, rozhodli se lékaři ruku zachránit. A to přesto, že obě kosti předloktí byly v celé šířce skruže kompletně rozdrcené a nebylo je možné k rekonstrukci ruky použít. Stejně měl zdevastované i všechny svaly a přerušené žíly a tepny.
Pacientovi však naštěstí zůstaly zachovány dva hlavní nervy. Byly sice zhmožděné, ale podle odborníků dávaly do budoucna naději, že zachráněná ruka bude citlivější než případná umělá protéza.
"Jediným možným řešením bylo zkrácení končetiny o její rozdrcenou osmicentimetrovou část. Tepny jsme mohli napojit přímo na sebe a adekvátně jsme zkrátili šlachy ohýbačů prstů. Zbývající velké poškození žil na hřbetu ruky a předloktí jsme přemostili třemi dlouhými žilními štěpy, které současně během zákroku odebírali traumatologové z levého bérce pacienta," popsal lékař.
Během náročné, více než sedmihodinové operace museli plastičtí chirurgové do oddělené části ruky znovu obnovit přívod a odvod krve. Průměry cév na předloktí u dospělých se pohybují kolem dvou až tří milimetrů a právě mikrochirurgická část operace je nejnáročnější.
Operatér sešívá cévy pod mikroskopem ručně jehlou o délce tří milimetrů, k níž je upevněna speciální nit, která je pouhým okem téměř neviditelná.
Po šesti týdnech od operace už mohou lékaři říct, že se zákrok povedl. Pacient už má na ruce úplně zhojenou kůži a pomalu se mu vrací cit do malíčku a ukazováčku. Postupně s ní začíná i cvičit.
Časem ho čekají ještě další operace, které mají citlivost končetiny dále zlepšovat.
