Původní malby East Side Gallery vznikly v roce 1990. Za posledních devatenáct let však vybledly nebo je pozměnili turisté, kteří si občas i kousek betonu odloupnou.
Správci chráněné památky nedaleko největšího východoberlínského nádraží Ostbahnhof se proto rozhodli galerii pod širým nebem zrenovovat.
Oslovili většinu ze 118 umělců z 21 zemí, kteří se podíleli už na původní podobě East Side Gallery. Z ní se stala údajně druhá nejnavštěvovanější památka Berlína po Braniborské bráně. Po měsících sanace se stihlo „vymalovat“ právě k 20. výročí pádu Berlínské zdi připadající na 9. listopadu.
Bývalé Československo zastupuje Slovák Andrej Smolák, jenž obnovil motiv zamřížované ruky spojené řetězem s holubicí. Nejznámějšími výjevy East Side Gallery jsou však kultovní „Bratrský polibek“ komunistických vůdců Leonida Brežněva a Ericha Honeckera od ruského symbolisty Dmitrije Vrubela a trabant probourávající bleděmodrou zeď od někdejší východní Němky Birgit Kinderové.
Pád Berlínské zdi v listopadu 1989.
V posledních týdnech obrazy znovu vyhledávají davy turistů s fotoaparáty a videokamerami. Devadesát procent návštěvníků East Side Gallery jsou cizinci. „Většina jich chce zeď nejen vidět, ale především se jí dotknout,“ říká jedna ze správkyň galerie Cornelia Kralischová.
Mnohem méně známý kus umělecky zpracované Berlínské zdi se nachází mimo turistické trasy nedaleko moderní parlamentní budovy Marie-Elisabeth-Lüders-Haus. V bývalém hraničním pásmu se mezi stromy a záhony nachází kus černo-bíle pomalované a popsané zdi. Instalace „Parlament stromů“ navržená umělcem Benem Warginem slouží jako památník více než 130 "obětem zdi“.
Především vyznavači graffiti si oblíbili známější 30 metrů dlouhý úsek zdi ve veřejném parku Mauerpark ve čtvrti Prenzlauer Berg.
Naopak kolem mrakodrapů centrálního Postupimského náměstí, které symbolizuje obnovu metropole v posledních 20 letech, nezbylo z někdejší zdi nic než několik volně postavených segmentů. Jeden z nich stojí na památném místě, kde byla v listopadu 1989 někdejší bariéra poprvé otevřena.
Pád Berlínské zdi v listopadu 1989.
Turisté tu dnes jen nevěřícně kroutí hlavou nad tím, že betonový val skutečně mohl vést místy, která na chodnících a v asfaltu silnic vyznačuje dvouřadí zapuštěných dlažebních kostek. Linii na některých místech přerušují nové budovy, které zaplnily dříve téměř holou planinu.
Z Berlínské zdi, které kdysi bylo 160 kilometrů, jinak mnoho nezbylo.
Většina z 45 tisíc segmentů byla rozdrcena na malé kousky, některé byly vyvezeny do jiných měst i do zahraničí, kde slouží jako svérázná dekorace například v restauracích.
Pro 7,5 milionu turistů, kteří ročně Berlín navštíví, je hledání zbytků nebo alespoň stop po někdejší zdi jedinečným dobrodružstvím. „Na mnoha místech si už ani samotní Berlíňané nevzpomínají, kudy vedla,“ konstatoval berlínský urbanista a architekt Christoph Wessling.
