Spolková republika by se tak zařadila mezi velmoci, které mají právo vetovat jakékoliv rozhodnutí Rady. Schröderův kabinet však dosud tvrdil, že by stálým členem měla být Evropská unie.
Kancléřovo prohlášení vyvolalo velkou pozornost zvláště v Polsku, které usiluje o významné postavení velké země v rámci EU. Pokud by Němci díky reformě OSN získali křeslo v Radě bezpečnosti, které už mají Britové a Francouzi, mohli by mít Poláci – podobně jako Italové či Španělé – pocit, že budou odsunuti na druhou kolej.
Německé ambice kritizoval v listu Gazeta Wyborcza Janusz Reiter, šéf Centra mezinárodních vztahů ve Varšavě a bývalý polský velvyslanec v Německu. „Není možné na jedné straně opravdu chtít společnou zahraniční politiku EU a na druhé straně se domáhat místa v Radě jenom pro sebe,“ uvedl Reiter.
Sami Němci vysvětlují svůj postoj tím, že Britové a Francouzi by beztak na společné zastoupení Evropské unie v Radě bezpečnosti nepřistoupili. Lidé z berlínských vládních kruhů dodávají, že není možné spoléhat na zformování jednotného evropského postoje v krizových situacích, což jasně ukázaly rozdílné názory Evropanů na válku v Iráku.
Body pro nepopulární vládu
Když po německých volbách v roce 1998 sestavili vládu sociální demokraté se Zelenými, nový kabinet přišel právě se záměrem získat křeslo v Radě bezpečnosti pro EU. Už tenkrát si však kabinet ponechal zadní vrátka a sdělil, že pokud tuto vizi nebude možné uskutečnit, projeví zájem o stálé členství samo Německo.
Kancléř Gerhard Schröder nyní oznámil, že Spolková republika by měla získat místo v Radě do roku 2006, kdy končí mandát současné vlády. Šéf kabinetu by rád získal body na mezinárodní scéně, neboť popularita jeho strany výrazně klesla kvůli kritickému hodnocení vládní hospodářské reformy v Německu.
Janusz Reiter se však obává, že Berlín takto poškodí především Evropskou unii. Je sice pravda, že Británie ani Francie se nebudou chtít svého zastoupení v Radě bezpečnosti vzdát. „Pokud však získá křeslo další evropská země, bude to z psychologického hlediska porážka společné zahraniční politiky Evropy,“ soudí Reiter.
„A když už společné politice nevěří ani Němci, tak kdo jí má věřit?“ ptá se polský odborník.
Berlín: máme zásluhy
Němečtí představitelé uvádějí, že země je už dnes ve světě velmi aktivní, a naznačují tak, že Schröderův nárok je oprávněný. Německo odvádí třetí největší příspěvek do rozpočtu OSN, aktivně se účastní humanitárních akcí a osm tisíc vojáků Bundeswehru působí v zahraničních misích.
Taková vojenská přítomnost v cizině by ještě před deseti lety byla nepředstavitelná. Souvisí s celkovou změnou zahraniční politiky poté, co se kancléřem stal Gerhard Schröder. Na rozdíl od svého předchůdce Helmuta Kohla je už Schröder představitelem nové generace německých politiků, kteří se necítí být přímo svázáni s obdobím druhé světové války.
Vláda současného kancléře se více věnuje prosazování národních zájmů. To se projevuje i v samotné Evropské unii, kde Německo nadále nehodlá být dojnou krávou společného rozpočtu. Politiku Berlína už dnes tak neomezuje pocit viny za staré nacistické zločiny.
Otázkou je, jak se k německé ambici získat křeslo v Radě bezpečnosti postaví Američané. Ti už však jistou podporu Němcům v této věci v minulosti slíbili. Dá se nicméně očekávat, že Berlín bude usilovat o další zlepšení vztahů s Washingtonem, bez jehož podpory by nebylo možné Schröderovu ambici splnit.
