Přírodu obviňovat nemůžeme
Je to událost, kterou sledujeme v rozčilení. Jistě to v nejbližší době přežijeme, vypořádáme se i s nepříjemnými důsledky, které od toho budou odvozovány, například inflace.
Ale musíme se ptát. Je to jednorázová událost, nebo se to bude opakovat? Jde o dlouhodobější jev? Snad bychom mohli obviňovat přírodu, že nám poskytuje jen omezené zdroje tak důležité suroviny, jako je ropa. Ale to nepomůže, jí nemůžeme nic nařizovat. Jsme opravdu rozumní tvorové, abychom se s tímto složitým problémem uměli postupně vypořádat? A stačí k tomu jen intelekt? Není náhodou, že taková forma reakce trhu v podobě růstu cen na tuto strategickou komoditu je většinou spojená s jinými událostmi – pro občana, stát i svět tragického rázu – jako je zemětřesení, povodně, válka a jiné. Je toho bohužel dost. A obyčejný občan se rozčiluje, že se to promítá do růstu cen.
Trh reaguje na momentální podmínky přirozeně, tedy i růst cen benzinu je výrazem zvýšené poptávky v určité situaci. Vyvolává tlak na výrobní zdroje, je motivačním faktorem.
V důsledku omezenosti přírodního zdroje a složitosti přizpůsobení se požadavkům trhu je to v tomto případě komplikovanější a dlouhodobé.
Například rychlé zvýšení výroby zápalek podle poptávky je mnohem jednodušší.
Součástí trhu je spekulace. Řekněme, že ekonomicky vzato je to rovněž přirozená situace na trhu. Ale z pohledu ostatních, kteří nespekulují, se to často považuje za jev nedobrý, protispolečenský, někdy až amorální.
Není rozumné a poctivé hledat snadné a jednoduché cesty zmírnění dopadu zdražování cen benzinu. Kdyby se podařilo přijmout určitá opatření, mohli bychom tento jev ztlumit, či dokonce v mírném rozsahu nasměrovat na opačnou změnu (kdo by si nepřál snížení cen?). Většinou se taková opatření požadují od vlády.
Máme špatnou vládu, když se tomu brání a nepřeje si to? Je spravedlivé říci, že pro každou vládu jakéhokoliv ražení je tento problém komplikovaný a nejednoduchý.
Nechť vlády kalkulují, jak v momentální situaci postupovat. Očekávejme od nich optimální řešení. Jistě se ví, že snížením spotřební daně lze dosáhnout zbrzdění či snížení ceny.
Důsledky růstu cen benzinu lze řešit i diferencovanou kompenzací příjmů z daně z přidané hodnoty. I když tím snížení cen nedosáhneme.
Je to věc dohody a kompromisu v rámci státu i v rozsahu evropského prostoru. Volba optimálního řešení v dané situaci je však jen krátkodobé opatření. Musíme disponovat dostatečnými zásobami strategických surovin v rezervách, abychom ztlumili negativní dopad krizových situací.
Občan, podnikatel a stát
Z dlouhodobého hlediska je řešení situace daleko složitější. Úsporné hospodaření, rozumná spotřeba, objevování nových zdrojů včetně těch alternativních apod. Týká se to všech ekonomických subjektů (občanů, podnikatelů, státu).
Taková řešení nejsou věcí jednotlivců či skupin, je to úkol nejen pro jednotlivé státy, je to věc strategického rozvoje světa. Nezdá se mi však, že si to plně uvědomujeme na všech úrovních a že je problému věnována dostatečná pozornost. Takže co nás čeká, pokud jde o cenu benzinu v dalších letech? Střízlivě řečeno, znatelné snižování ceny neočekávejme.
