O hoře je různých haiku nekonečně. Třeba: Horo, horo, vysoká jsi, má panenko, vzdálená jsi. Zpívá se: Hora vysoká a nízká, ovečka má mírná, blízká.
Nebo Nohavica: Hej horo na obzoru, postav se do pozoru. Komunisti zpívali: Sluníčko za horu zachází, pusťte nás z roboty, rychtáři.
Yasui, haikař, píše: Kolem vrcholu hory Maja visí husté mraky. Já navrhuji vlastní české haiku: Nechceš spadnout dolů? Nelez nahoru.
Bém je jiný
Básník, rozuměj já, v tomto haiku vyjadřuje samu podstatu češství: že nemáme nikam lézt, že máme zůstat dole, kde nefičí, kde je bezpečí, odkud vás nikdo níž už neskopne.
Dole si můžete myslet, co chcete, nebo ani myslet nemusíte, což je vždy přednost, všemu se můžete smát, vyplazovat jazyk na ty blbce nahoře a projevovat všechny ostatní nechutné moudrosti, které se tam dole nabízejí samy od sebe.
Toho primátor Bém nedbal. Vylezl na Horu a dočkal se kritiky. Nic mu nepomůže, že je první primátor, který byl na Hoře. Politici většinou zlézají hory, které si sami vymysleli, Bém ne.
Co tím sledoval?
Vylezl na Horu skutečnou. To je divné. Proč tam lezl? Mezitím v Praze chyběl – v lepším případě. V horším vyšlo najevo, že tu nechyběl, že mohl na Hoře klidně zůstat.
My nemáme zapotřebí, aby se nad námi někdo zhruba o osm kilometrů vyvyšoval. My se nahoru na Horu nedrápeme a taky tady jsme. Dokonce tu budeme, až tu Bém už nebude, jako že jsme tu i před ním byli.
Neví se, co Bém pobytem na Hoře sledoval. Buďto chtěl podpořit Tlustého, nebo namydlit schod Topolánkovi, nebo se nějak víc zavděčit Klausovi. Možná se nahoru hrnul nějak pod vedením jezevce Miloše z Vysočiny, což je také pohoří.
Jedno z mála vyvýšení
Myšlenku, že lezl na Horu, protože tam chtěl vylézt, odmítáme. Ani kuře neleze zadarmo!
Naše situace, například, je jiná. Vždyť my ani nemáme peníze, lézt někde po Himálaji. Proč na to někdo má, měli bychom vypátrat. Taky pak budeme vědět jasněji, proč to dělá a co tím sleduje.
Možné však je, že tam vůbec nebyl. Kde tedy byl? Politici zlezli už mnohé vrcholy. Pak z nich spadli dolů.
Ale mně se líbí, že tam lezl, a je mi jedno, že chyběl v úřadě.
Vyvýšení o osm kilometrů je jedno z mála vyvýšení, které politika něco stojí, do kterého musel investovat hodně sil, vůle a schopností.
Dobrá průprava
Má i další klad: vylézt na Horu je neužitečné. Vane z toho sympatické furiantství: já to dokážu, ačkoli je krom pocitu dobyvatelství zhola zbytečné lézt tam.
Takové velkorysé odhodlání je dobré i pro politiku – kdo byl na Hoře, nebude dole hokynařit, umrněně něco v kanceláři odškrtávat. Bude mít nejspíš chuť dělat Politiku, jaká se dělá nahoře, našlápnout tady dole nějakou pořádnou koncepci, projekt, čin, výkon.
Odlepit zadky od reality ukoptěných dnů je pro české politiky velkou výzvou – kdo se jí chopí, vyleze nahoru. Vylézt na Horu může být dobrou průpravou.
Kdo nebyls na Hoře, smekni
Pro politika je dobré, když je něčím jiným než jen politikem, protože být jen politikem je podezřelé nic. Horolezec, psycholog, dělostřelec, cokoliv, ale s výkonem. Alespoň osm kilometrů nad lidmi.
Možná z Béma nakonec nic nebude, ale pokusil se. Už to je u nás dost, zvlášť když se obecně radí: nezkoušej to! Ale třeba se to Bémovi ujme. Kyorai k tomu trefně píše: Teprve před dvěma dny jsem přešel tu horu, nyní je v plném květu.
Ano, tak to je. V plném květu. Jenže ví u nás ještě někdo, v tom našem nadávání, co je to plný květ? Kdo nebyls na Hoře, smekni.
