Leona, Milan a slečna Adélka, co mocí mermo chtěla být na snímku.

Leona, Milan a slečna Adélka, co mocí mermo chtěla být na snímku. | foto:  Petr Topič, MAFRA

LETNÍ JÍZDA: Stopl jsem nevěstu, které Baťův kanál pomohl porazit nádor

  • 10
Leona je velká bojovnice a Milan její pozorný partner. Na Baťův kanál jezdí pravidelně. Loni v květnu jim to však nevyšlo. Leoně našli v hlavě nádor. Letos jsou tady zas. A budou se tu i brát.

Hledám místo na stopa. Nevyhlížím však auto, ale hausbót. Plavební komora ve Vnorovech se zdá ideální. Mají tady stánek s občerstvením, z komína udírny se kouří, prostorem se line vůně bramboráků. Hned vedle stánku totiž sedí osoba. Před sebou pánev, smaží a baví společnost. Leona. Obvykle si lidi do článku vybírám sám. Tady to bylo jinak. Natrefil jsem sice na majitele zařízení, ale po chvíli si mě Leona „ukradla“ a vyzvídá.

Proč ne, alespoň mám práci snazší. Navíc dostanu bramborák. „Jezdíme sem už šest let,“ vysvětluje a obrací placky. „Nejdřív jsme si loď půjčovali, ale pak jsme si koupili vlastní - Emilku,“ dodává. A hned prý, že to nebude problém, že mě do Strážnice hodí. Zajdou si tam s partnerem Milanem na pozdní oběd. Milan se moc netváří, ale co by pro Leonu neudělal. Ta se trochu hůř zvedá, napadá na jednu nohu. „Je to životní příběh, ale s tím vás nebudu zatěžovat,“ prohodí cestou na loď.

Vyplouváme. Loďka se trochu houpe, není tak velká jako výletnické hausbóty s plochým dnem. Provoz je mírný. Největší nápor prý bývá v úterý, kdy začínají turnusy. A pak samozřejmě o víkendech. V průměru tady odbaví za den čtyřicet lodí, rekord je 74. Ve Vnorovech jsou dvě komory za sebou, kříží se tu Morava s kanálem. Projíždíme však bez čekání, myslím, že nám komorná vychází vstříc. „Máme tu za ta léta tolik známých,“ vysvětluje Leona, proč sem jezdí až z Čech. „Já bych bez toho nemohla být. Milan mě sem dokonce unesl z nemocnice,“ napíná mou zvědavost.

Bez životního příběhu to nepůjde. Loni v květnu se chystali na Baťák, ale Leonu, která pracovala ve spořitelně, bolela hlava. Když se přidaly problémy s pohybem, zašla na CT a bylo jasno. Nádor na centru pohybu. „Naštěstí nezhoubný,“ dodá Milan, v civilu programátor strojírenských zařízení.

Ale i tak nebyla prognóza příznivá. Vypadalo to, že po operaci zůstane ochrnutá. „Já jsem si nic nepřipouštěla, byla jsem nadopovaná prášky. Až když jsem vídala ty ustarané a smutné obličeje čím dál častěji, mi to začalo docházet,“ přiznává Leona. Na podzim sice začala rehabilitovat, ale dlouhý pobyt v nemocnici se začal podepisovat na její psychice. Tehdy přišel Milan, nechali jí vystavit propustku a naložil do auta. „Tušila jsem, že mě někam vezme, ale tohle ne,“ dodává.

O tom, kde bude svatba, je rozhodnuto. U přátel ve Vnorovech, stylově na lodi.


Video