Basa, která už hodně dlouho a dobře tvrdí muziku

Letí to, letí, přední český jazzový hráč na basu František Uhlíř je již šedesátníkem - jubileum oslaví právě tento víkend! A při této příležitosti mu vyšlo dvojalbum, na němž jedno CD je z časů, kdy Uhlíř byl zhruba v půli se svou poutí, a druhé CD je současné.

Basista František Uhlíř | foto: www.camillabrecka.de

Tohle dvojalbum je v několikerém smyslu překvapující. Už tím, že je Uhlířovi k jeho šedesátce vydal Multisonic, který se jinak v jazzu omezuje  na záznamy koncertů z cyklu Jazz na Hradě. Dále i svým složením:
nebývá zvykem spojit do jednoho dvojalba reedici historického LP se studiovými nahrávkami a zcela současný živý záznam koncertu z roku 2010, navíc ještě v pražském klubu Kaštan, který se tak na samostatném CD coby koncertní prostředí objevuje zřejmě vůbec poprvé. A za zmínku stojí i vybavení titulu: žádné z našich jazzových alb nemělo zatím ve svém sleeve notu stránkovou koláž z citátů zahraniční kritiky o svém protagonistovi (v originální angličtině nebo němčině bez překladu) z let 1993 až 2010. A konečně se vyznačuje i šťastnou rukou Františka Uhlíře, který ze své bohaté diskografie vybral pro reedici desku dneska již téměř neznámou, avšak překvapivě živou a působivou.

Obal dvojalaba Františka Uhlíře k jeho šedesátinám

O albu

František Uhlíř:
Bassaga, CD, stopáž 37:15

František Uhlíř Team: Bass Devotion, CD, stopáž 55:49.

Vydala firma Multisonic.

Krátká celková stopáž CD Bassaga může dnešní zájemce třeba i trochu odradit. Jenže původní LP přináší studiové nahrávky z roku 1984. To byla doba, kdy nahrávka LP nebyla pro účinkující toliko vítaným dalším krokem v jejich kariéře, nýbrž i dlouho očekávaným mezníkem, na který bylo soustředit veškeré síly, nový repertoár, a ten vypilovávat do kýžené podoby. Tehdejší pnutí mezi kompoziční a improvizační stránkou se tu projevovalo jinak než dnes: ve studiu převládla psaná struktura a výsledkem byla stručná, koncízní forma, která dokonale udržovala náladu pečlivě vybraného nosného tématu. Bassaga je prostě album (z dnešního pohledu) kraťasů, všechno bez výjimky Uhlířových originálů, a to z doby kdy k jeho partnerům patřili absolventi SHQ, vibrafonista Karel Velebný, pianista Emil Viklický a někde i kytarista Zdeněk Dvořák nebo bubeník Josef Vejvoda. Na některé snímky bylo možno pozvat do studia i smyčcové kvarteto nezvyklého složení s dvěma violami a violoncelly.

S+HQ v letech 1979-80 (Karel Velebný sedící vlevo)

Kontrabas si neustále udržuje vedoucí úlohu, i jeho pizzicato má neobyčejně plný a dlouhý zvuk a skládá tím poklonu také tehdejší nahrávací technice. Titulní pětiminutová skladba Bassaga může sloužit jako reprezentační vizitka nejen našeho jazzu tohoto druhu z oné doby, tříminutová zcela prokomponovaná Ztracená a nalezená je z rodu Velebného Jazzových nebajek, a závěrečná Song for Jane, balada s nosným sólem arco, je prostě Uhlířovo Yesterday, zcela oprávněně často opakované na jeho koncertech a nahrávkách. Reedice poučná a dodnes výmluvná.

Druhé CD, Bass Devotion, prostě jiný šálek čaje. Uhlířovým vrstevníkem s podobným generačním backgroundem je pouze o tři roky starší Jaromír Helešic; kdežto altsaxofonista David Vrobel (v bookletu bohužel chybně uváděn jako Vrober) a kytarista Adam Tvrdý jsou ročník 1976, oba absolventi Konzervatoře Jaroslava Ježka. Pět Uhlířových originálů s nápaditými tématy (zejména hezký otvírák Javor) doplňují dva standardy. Jeden patří dnes nejčastěji frekventovanému Waynu Shorterovi, druhý je klasická balada. Hraje se chorusový jazz se sóly, která jsou občas vynikající. Oba mladí sólisté nepatří k nejznámějším jménům dnešní scény, ale ve svém druhu hudby by plně obstáli jak vedle našich sólistů z osmdesátých let, tak vedle o něco mladších dnešních třicátníků.

Darko Jurkovič - František Uhlíř - Jaromír Helešic

Je to prostě dokument kvalitního jazzu, který na posluchače, má-li štěstí, čeká v dnešním pražském klubu: živá improvizovaná muzika, která nepotřebuje dokazovat své kvality něčím neobvyklým. Stačí pocit dobrodružství z hudby, vznikající právě v tomto okamžiku. A zásoba těch, kdo něco takového mohou poskytnout, je dnes nepochybně širší, než před čtvrt stoletím.

Řečeno slovy skeptika: kvalita lepší než dřív, ale žádné zvláštní vzrůšo. Jenže tak už to dnes bývá. Co vlastně máte od dnešního jazzu očekávat nebo v něm hledat? Ale odpověď pozitivisty: podstatné je, že tahle muzika má dnes u nás daleko širší prostor, než dřív, což umožňuje nejenom růst talentů se svobodnými styky se zahraničním děním, ale také střety a diskuse mezi těmi, kdo takovou muziku vytvářejí. I za to patří Uhlířovu neočekávanému dvojalbu dík.

František Uhlíř - pár dat

Narodil se 24. 7. 1950 v Ústí n/Orlicí.

Absolvent Státní konzervatoře v Brně (1965-1971). Od roku 1971 žije v Praze, kde se stal vyhledávaným spoluhráčem všech našich předních jazzových osobností a skupin(K.Velebný, E.Viklický, L.Deczi, J.Stivín, R.Dašek, K.Růžička, J.Koubková, Linha Singers, Impuls,Barok Jazz Q). Spolupracoval také s mnohými světovými a evropskými skupinami a interprety (East-West Connection, Czech-Norwegian Band, Europlane Orchestra, D.Weckl, J.Newman, B.Bailey, T.Curson, S.Costanzo, S.Hamilton, S.Nistico, J.Serry, P.Catherine, S.Houben, D.Gojkovič, F.Ambrosetti, D.Moccia, P.Mikelborg, B.Dennerlein).

Roku 1987 založil vlastní skupinu "František Uhlíř Team”. František Uhlíř vystupoval na konzertech a festivalech po celé Evropě, na Kypru, v Izraeli, Kanadě a ve Vietnamu.

Zdroj: http://www.volny.cz/uhlir.f