V rangúnské vile na Univerzitní ulici 54 se ve čtvrtek pozdě večer naléhavě rozdrnčel telefon. Přispěchala k němu paní domu, disidentka Su Ťij, na druhé straně se ozval šéf Bílého domu, který právě seděl na palubě Air Force One a mířil z Austrálie na indonéský ostrov Bali.
Uvnitř barmského režimuReportáže, fotografie a rozhovory |
Oba držitelé Nobelovy ceny míru spolu hovořili vůbec poprvé. Při dvacetiminutovém hovoru Obama barmské disidentce vysekl poklonu za její boj proti tyranům z vojenské junty a konzultoval s ní přístup americké diplomacie k její zemi.
Lady, jak se Do Aun Schan Su Ťij v Barmě říká, ho ujistila, že je pro dialog s barmským vedením ten správný čas a při přátelské konverzaci se ještě stačila přeptat, jak se daří psovi Obamových. Krátce na to Obama oznámil, že do země 1. prosince dorazí šéfka americké diplomacie Hillary Clintonová.
Clintonová otestuje vůli k reformám a Su Ťij náladu lidí
Dvoudenní návštěvě v Nepjitu a Rangúnu nebude chybět punc historického okamžiku. Do země se totiž žádný americký ministr zahraničí nevypravil už více než padesát let. Obama však zároveň optimismus brzdil a pohrozil, že pokud Barma sejde z cesty reforem, bude dál čelit sankcím a izolaci.
Su Ťij o účasti NLD ve volbách"Osobně jsem pro registraci a v doplňovacích volbách bych ráda získala všech 48 křesel," řekla disidentka straníkům. |
Clintonové úkol tak zní jasně: Zjistit, jak vážně to Barma s reformami míní. Změny v zemi krátce po oznámení mise americké ministryně korunovala historickým prohlášením i sama Su Ťij. Oznámila, že její strana bude usilovat o křesla v parlamentu.
V loňských volbách přitom Národní liga pro demokracii (NLD) nekandidovala, protože vojenská junta z volebního procesu obratně vyšachovala všechny lidi, kteří pykali za prohřešky proti barmským zákondům, tedy především Su Ťij, jež v domácím vězení strávila 15 z posledních dvaceti let.
Kontroverzní formulku, že nesmí kandidovat nikdo stíhaný, ale vláda z volebního zákona před pár dny vyškrtla a NLD rozhodla, že se v doplňovacích volbách popere o 48 mandátů a otestuje, jakou podporu mezi lidmi má. Su Ťij přitom BBC prozradila, že jedním z kandidátů bude ona sama. Změny taktéž přivítala, ale varovala, že vláda musí v reformách pokračovat.
Vláda baží po ekonomickém úspěchu i respektu
Mezi nadějným novinkami ze země, které desítky let vládli mocichtiví generálové, téměř zanikla nenápadná zpráva, že Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) rozhodlo o předsednictví Barmy v roce 2014. Někteří analytici přitom tvrdí, že právě kvůli tomu a také zrušení sankcí Barma poslední měsíce ohýbala hřbet.
Barma nechce být čínským vazalemKromě ekonomiky může mít barmská vstřícnost i geopolitické motivy. Představitelům Barmy už se zřejmě zajídá závislost na Číně a její imperialistické choutky. Rádi by ekonomickou moc Pekingu ve vlastní zemi vyvážili dobrými vztahy s Indií, EU nebo USA. "Barma není vazalským státem Číny a nikdy nebyla. Barmánci jsou na to příliš velcí nacionalisté a Číny se obávají," vysvětlil šéf asijských studií na univerzitě v Georgetownu. Ostatně vyslání Clintonové konzultoval s Číňany i Obama spíš než strach z obkličování Číny USA z jejich úst znělo, že si na svých hranicích přejí stabilní Barmu. |
Podle dalších analytiků ale barmská vláda, ve které sedí i představitelé starého režimu, líbivými reformami necílí pouze na ekonomické benefity nebo své znovuzvolení v roce 2015 a reformy jsou daleko hlubší.
Pravdou zůstává, že loňské volby vypadaly jako fraška, při které se jen vojenští papaláši převléknou do civilních šatů a budou dál vládnout pevnou rukou. Pak se ale v Barmě, které junta vládla od roku 1962, začaly dít věci.
Nejprve země oficiálně poslala do historické stoupy vojenskou vládu, pak zmírnila dříve nemilosrdnou cenzuru, propustila stovky politických vězňů, povolila odbory a stávky, zakázala kontroverzní vodní dílo, které mělo elektřinou zásobovat Čínu a hýřila vstřícnostmi vůči etnickými menšinám.
Kromě toho vláda povolila některé dříve nepřístupné internetové stránky a zahájila dialog se Su Ťij. Prezident Thein Sein, který za vlády junty zastával post premiéra, přijal v srpnu disidentku vřele a po jednání pod obrazem národního hrdiny Aun Schana a zároveň otce Su Ťij si spolu téměř notovali.
Zlepšování vztahů s velkým ale
Přes to všechno stojí Barma teprve na začátku trnité cesty reforem. Za mřížemi krutých barmských žalářů dále pykají stovky politických vězňů, etnika na východě země stále zakoušejí teror ze strany armády.
Sám Obama opatrně označuje barmské reformy za jiskřičky naděje a zdůrazňuje, že o zrušení sankcí se bude možné bavit pouze v případě, že Barma jasně vyřeší problém s etnickými menšinami, politickými vězni a vyjasní své pokoutné vztahy s KLDR.
Obama a reformy v Barmě"Pokud Barma ustoupí z cesty reforem, bude dále čelit sankcím a izolaci," řekl šéf Bílého domu. |
Samotní Barmánci jsou také na pozoru. Desítky let krutovlády je naučily vedení země příliš nedůvěřovat, a tak Barmou často zní, že vládu jen vystrašily arabské revoluce. Raději prý řídí přechod k demokracii sama, než aby ji smetly masy podobně jako blízkovýchodní tyrany.
"Vláda není nikdy upřímná uhne vždycky, když jsou splněná její přání," tvrdí rangúnský právník Myint Thein. Barmánec Maung Zarni, který žije v exilu, zase pochybuje, že by Su Ťij mohla vojenské vládě uzmout moc nad všemi ústavními institucemi země.
Jenže Barma žádného jiného výrazného opozičního vůdce nemá a lidem nezbývá než charismatické političce důvěřovat. Barma kráčí sice zatím trochu nesměle, ale ubírá se správnou cestou. Su Ťij musí s pomocí mezinárodního společenství ohlídat, aby nezakopla.
