Dvojice stíhaček Eurofighter Typhoon poprvé vystartovala z estonské základny Ämari v úterý ke skupině neidentifikovaných a nekomunikujících strojů blížících se ke vzdušnému prostoru pobaltských republik. Litva, Lotyšsko ani Estonsko vlastní stíhačky nemají a proto se v jejich ochraně střídají státy NATO.
Britské stíhačky dostihly formaci tří ruských strojů složenou ze dvou přepadových stíhacích letounů Su-27 (“Flanker“ v kódování NATO) a dopravního stroje Il-22 (“Coot-B“).
„Šest minut po vzletu jsme rychle dostihli ruský Il-22, který byl doprovázen dvěma ruskými stíhačkami Su-27. Po identifikaci jsme letouny v bezpečné vzdálenosti doprovázeli podél estonského vzdušného prostoru. Ruští piloti se chovali profesionálně a klidně, nijak neobvykle. Následně jsme předali ruskou formaci k doprovodu maďarským pohotovostním letounům, které startovaly z Litvy,“ popsal jeden z pilotů Paul „Pablo“ O’Grady.
Formace pak zamířila do ruské militarizované exklávy Kaliningradu, odkud ve středu v podobném složení opět odstartovala zpět do kontinentálního Ruska a opět k ní musely startovat pohotovostní stíhačky NATO kvůli chybějícím letovým plánům a nekomunikování s řízením letového provozu.
„Jde o první starty pohotovostních letounů od minulého měsíce, kdy Královské letectvo převzalo ochranu Pobaltí od Německa,“ potvrdil Mark Lancaster z britského ministerstva obrany.
Snímky zachyceného ruského turbovrtulového stroje, které britští piloti pořídili, ukázaly, že šlo o vcelku vzácnou variantu letounu Il-22. Letecký magazín The Avionist ji identifikoval jako modernizovanou verzi s označením Il-22M11-RT „Sokol“ podle dvou charakteristických velkých antén ve tvaru obráceného písmene „L“ na horní straně trupu.
Magazín upozornil, že stroj stejného typu byl nad oblastí podle dostupných informací zachycen asi před třemi lety.
Obecně letouny Il-22 v minulosti využívalo nejvyšší velení sovětských a později ruských obzrojených sil a často sloužily i pro přepravu VIP osob. Létaly tak i ve zbarvení ruských aerolinek Aeroflot a s civilní registrací. Stroje prošpikovaného elektronikou sloužily jako vzdušné velitelské a komunikační centrum schopné zachytávat a analyzovat signály a vést radioelektronický boj.
Ostrých startů každoročně přibývá
Vzdušný prostor Pobaltí od počátku května střeží čtyři letouny Gripen maďarskcýh vzdušných sil a pětice strojů EF-18 španělského letectva startujících z litevské základny Šiauliai. Z estonské základny Ämari pak operuje čtveřice britských letounu Eurofighter. Na podzim se potřetí do Pobaltí vrátí také čeští letci s gripeny. Pobaltské země české gripeny střežily už v letech 2009 a 2012.
Nejvážnější incidentV září 2005 se ruský stíhač Su-27 při přeletu z Petrohradu do Kaliningradské oblasti odchýlil od své trasy a vletěl do litevského vzdušného prostoru. Po prodlevě jeho zjištění – způsobené nejspíše jednak zastaralými litevskými radary a jednak nízkou nadmořskou výškou, v níž letoun letěl – k němu vystartovaly hotovostní stroje Phantom německé Luftwaffe. Ještě než letoun dostihly, ruský stroj havaroval. |
Pohotovostní letouny NATO musely loni startovat k nekomunikujícím ruských vojenským strojům ve 137 případech. Za první čtyři měsíce letošního roku je to podle pravidelných hlášení litevského ministerstva zatím 36 ostrých startů, takzvaných „Alfa Scramble“. K těm lze už připočíst i dva starty z tohoto týdne.
Jen pro zajímavost. V roce 2009, tedy ještě v době relativně dobrých vztahů Západu s Ruskem, když Pobaltí chránili poprvé čeští letci s gripeny, museli v období čtyř měsíců kvůli ruským letounům do vzduchu sedmkrát z celkových osmi ostrých startů. To bylo však stejně jako za celé období od dubna roku 2004, kdy Aliance s leteckou ochranou Litvy, Lotyšska a Estonska začala.
V roce 2013 Aliance zaznamenala 47 ostrých startů k ruský letounům. V roce 2014, kdy se vztahy mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem kvůli ruské anexi Krymu a situaci na Ukrajině vyostřily, to bylo už 140 ostrých startů. Rekordní byl pak následující rok 2015 se 160 starty. V roce 2016 to bylo 110 a v roce 2017 pak 130 startů.
Ruské letouny nejčastěji míří z Ruska do ruské exklávy Kaliningradu nebo nazpět. Létají však velmi blízko hranic pobaltských zemí, navíc bez letových plánů, nekomunikují s řízením letového provozu a mají vypnuté automatické odpovídače.
Zařízení umožňuje automatickou identifikaci letadla ve vzdušném prostoru pro potřeby řízení letového provozu a poskytuje základní údaje o letadle včetně kódu letu nebo výšce. Středisko řízení letového provozu proto takové letouny bez identifikace označuje za neznámý cíl. A v tu chvíli se na některé ze dvou operačních základen v Litvě nebo Estonsku rozezní poplach.
Při ostrém startu má dvojice pohotovostních stíhaček za úkol co nejrychleji neznámý stroj dohnat, identifikovat jej, zkusit s pilotem navázat komunikaci a stroj sledovat a doprovodit do bezpečné vzdálenosti.
U ruského Kaliningradu a běloruských hranic pro pohotovostní piloty přitom platí takzvané nárazníkové pásmo. Letci musejí dodržovat vzdálenost 15 kilometrů k hranici a to samé se očekává od ruských a běloruských letounů.
