Straníci v posledních dnech vymysleli formulku "Klaus už nám volby nevyhraje". Otázka však zní jinak: Máme co nabídnout (bez něj)? Má se strana rozkročit, jak kdysi navrhoval heretik Zieleniec, nebo má provést úkrok vpravo, jak v inzerátech tvrdí Marek Benda? Má - při agonii Unie svobody - vyrazit doleva k "americkému" liberalismu? Nebo snad bude luxovat u bývalých sládkovců? ODS nepochybně nezhyne.
Jde však o to, zda se opět stane určujícím hráčem, zda dokáže zvítězit ve volbách. Jak toho dosáhnout? Ještě větší "pravicovostí"? Či se proměnit v "postmoderní", vyprázdněnou stranu, která se řídí jen a jen náladami voličů? Pověst občanských demokratů během minulých jedenácti let stála zejména na dvou sloupech - na výrazné liberální rétorice vůdců a mohutné mravenčí práci na obecních úrovních.
První pilíř - razantní větičky u voličů zjevně nějaký čas nezabere. Klausův gulášový kapitalismus zničil mimo jiné i víru v liberalismus. Druhá opora je stejně nahlodaná: práce pro ves a město je sice klíčová, ale parlamentní volby se s ní vyhrávají těžko. Tíži dilematu nejlépe ilustrují dnešní stranické špičky. Jsou to buď neoblíbení a nevěrohodní papoušci, nebo veřejnosti neznámé tváře z regionů.
Jak chtějí z opozice převálcovat Špidlu? Česká kotlina přitom ukrývá houfy frustrovaných pravicových voličů. Z anket a průzkumů přitom vyplývá, že právě oni převážně tvořili onu milionovou menšinu, která letos - na rozdíl od jiných let - nešla k volbám. Voličské hlasy leží na ulici. Kdo je sebere?
