ÚDER NA IRÁK:
on-line reportáž
Na starém tržišti Šorga se otevřely obchody s potravinami a kořením, bylo jich snad ještě více než jindy. Dokonce i červené dvoupatrové autobusy jezdily na čas.
S příchodem noci však zdání normálnosti najednou vymizelo. Poprvé od začátku invaze se Bagdád ocitl bez proudu. Americká letadla podnikala další nálety a po půlnoci se středem města rozléhaly hlasité výbuchy bomb. Od mezinárodního letiště bylo zase slyšet dělostřeleckou palbu a zděšení lidé odtud utíkali před frontou.
Prchali s nejrůznějšími vozidly plnými pokrývek a s trochou majetku. "Byla to hrozná noc," naříkala jedna žena. "Mysleli jsme si, že už vstoupili do Bagdádu. A celou noc padaly bomby." Ale jinak bylo město podivně klidné.
Přípravy na hrozící bitvu, která může přerůst v největší boj o město od druhé světové války, jsou spíš nenápadné. Malé náklaďáčky vozí na plošině kulomety a na různých místech trčí k nebi hlavně protiletadlových kanonů. Na Mansúrově náměstí na západním břehu Tigridu velká socha Saddáma hledí dál k obzoru.
Mnoho lidí v centru raději zůstalo doma. V ulicích se pohybovaly většinou jen skupinky ozbrojených milicionářů. "Stále prodáváme spoustu kávy, obzvlášť milicionářům," chlubil se na tržišti Issa, jeden z hlavních distributorů této pochutiny ve městě.
"Sice jsme odříznuti, ale ve skladu mám tuny kávy v zásobách. Měly by vydržet na celou válku," dodává a zároveň mísí zrnka kávy dohromady s kořením, konkrétně kardamomem. Ve zbytku Bagdádu zůstala většina obchodů zavřena. Podle vlády je dost potravin i pro měsíce obléhání.
Na tržišti Šorga lidé kupují cokoli. Třeba provazy na svázání zavazadel a velké plastové kontejnery na vodu. "Lidé se snaží zmizet z města," tvrdí Amram, který prodává provazy a pytle na skladování mouky.
Mnozí z těch, kteří se rozhodli zůstat, nakupují televizní antény, aby mohli chytit signál čtyř íránských kanálů včetně stanice Al-Alam (svět), která informuje o válce 24 hodin denně. "Al-Alam je nejlepší. Chytnete ji skvěle," říká jeden obchodník a nabízí za patnáct dolarů anténu čínské výroby. To platí. Ale jen pokud jde v Bagdádu proud.
|
Metropole na březích řeky Tigris • POČET OBYVATEL: V Bagdádu žije podle odhadů asi 5 milionů lidí, tedy více než pětina ze zhruba 24 milionů obyvatel Iráku. • JAK MĚSTO VYPADÁ: Bagdád se rozkládá na ploše 64 krát 32 kilometrů, přičemž řeka Tigris rozděluje město na dvě poloviny. Kolem města je šestiproudá dálnice, která je zároveň výpadovkou do ostatních provincií, a z ní směřují paprskovitě spojnice s centrem. Ve středu města jsou sídla vládních institucí včetně Saddámových paláců. Příliv peněz z ropy v 70. letech přeměnil Bagdád v moderní metropoli s nejlepšími univerzitami a nemocnicemi v arabském světě. Starší části města byly strženy a nahrazeny mimoúrovňovými silnicemi a moderními obytnými budovami, avšak léta války a ekonomické sankce se negativně podepsaly na vzhledu Bagdádu. Řeku přetíná šest mostů. • PALÁCE: Takzvaný Starý prezidentský palác je hlavním sídlem jak Saddáma Husajna, tak i oficiálním sídlem vlády. Leží v centru města na západním břehu Tigridu na velké ploše. V komplexu je i velký tábor Republikánských gard. • PAMÁTKY: Zlatý věk zažil Bagdád za vlády chalífy Hárúna Rašída (786-809), jehož jméno dosud nese jedna z nejrušnějších tepen města. Z jeho dob je zachován např. Abbásovský palác, islámská škola Al-Mustanziríja, považovaná Araby za nejstarší univerzitu na světě, či mešita Súk al-Gazil. • DĚJINY: Bagdád byl založen chalífou Mansúrem v roce 762 jako hlavní město arabské říše. Mansúr jej tehdy nazval Madína as-Salám (Město míru). V roce 1055 bylo město poničeno vpádem Seldžuků, v roce 1258 byl Bagdád téměř do základů zničen mongolským chánem Hülegü. Později Bagdád ovládla osmanská říše. Za první i druhé světové války město obsadili Britové, kteří v zemi byli až do revoluce v červenci 1958. |
