„Jsme v pořádku, ale děti mají virózu a nemůžeme dál cestovat,“ řekl stroze její syn bez vysvětlení, kde jsou. Branislav Sloboda víc mluvit nemohl. Riskoval by, že jej dopadne policie.
Byl s přítelkyní Anitou a syny od půlky října několikátý den na útěku poté, co děti dramaticky za použití dýmovnice unesli z dětského centra ve Strakonicích. Pátrali po nich policisté celé Evropy, protože Češi na ně vydali mezinárodní zatykač a matčin slovenský mobil byl odposlouchávaný.
Sloboda chtěl jediné – stůj co stůj dostat děti na Slovensko. „Říkala jsem mu, že se zbláznil, ale že jako rodina uděláme všechno, aby děti byly v pořádku. Začali jsme připravovat, jak a kde děti převezmeme,“ popisuje exkluzivně pro MF DNES babička únos dětí z Česka na Slovensko.
Branislav Sloboda párkrát matce na Slovensko zavolal už před únosem, když do bytu v jihočeské Besednici pro děti přišly sociální pracovnice. Dokola opakoval, že české úřady mu děti sebraly neopodstatněně, protože děti nebyly nijak týrané. „Dušoval se, že jediný problém je, že starší ze synů, desetiletý Davídek, občas pláče, že je nepokojný a má diagnostikované ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti – pozn. red.).
Tvrdil, že právnička, kterou má, mu říká, že jinak se k dětem už nedostane, než že je unese,“ vypráví Eulálie Slobodová a na chvíli se odmlčí. „Rovnou jsem mu řekla, jestli je blázen a jestli si chce přivodit nějaký paragraf. Dokola opakoval, jestli jsem viděla případy, kdy děti v Norsku byly odebrané a rodiče už je neviděli.
Myslím, že ten strach ho dohnal k únosu,“ míní babička vnoučat. Branislav Sloboda a Anita Lackóová ale nejednali bez rozmyslu. Vše důkladně naplánovali, prchli nejkratší cestou za tři čtvrtě hodiny od únosu do Německa a začali přesvědčovat Branislavovu matku a jeho tři bratry, aby jim pomohli. Přes právníky a úředníky z mezinárodní ochrany dětí a mládeže. Věděli, že dlouho být na útěku nemohou, nemají kam s dětmi jít a dříve nebo později se musí „vzdát“. Branislav se vždy rodině ozval krátce a mluvil úsečně.